Přírodní prameny mizí

V demokracii můžeš mluvit od plic i čeho chceš, ničeho se nezmění. Ničivost ducha postupuje nezadržitelně ku konci. Mlácení prázdné slámy, lídři z keramické hlíny, soustava falešného práva, novodobé otrokářství; v lehkosti slov umírá pravda. Bože, do čeho všeho jsi duše dal?!

Zpovykovaný kapitalismus v Podřipsku vytváří mylné představy o budoucnosti evropských struktur. Projevy politických škrholů připomínají katastrofické výklady růžových zítřků – hrabeme se v minulosti a nevidíme si ani na špičku nosu. Kde není příroda chrám, občane, tam čeká neodvratný konec nadějí. Házení hrachu na zeď aktivisty a zelenými zástupci lidu se bude v budoucnu projevovat i ohrožovat sladký život. Vody prý ubývá, budeme vrtat studny k jádru země a riskovat výbuch planety; hlavně nás nestrašte!