Potvrzení generála blízkého Putinovi: „Falešný puč sloužil k zatčení infiltrátorů“
Zdá se být nesporné, že Rusko je nyní silnější. Pokud existovali lidé neloajální ke státu, jsou nyní mimo hru a zdání údajné slabosti sdělované západními médii se velmi brzy rozplyne tváří v tvář důkazům, že Rusko postupuje a dosahuje všech svých cílů.
Existuje jedno slovo v ruštině, které může docela dobře shrnout to, co se stalo minulou sobotu: maskirovka. Tento termín označuje ruskou vojenskou doktrínu založenou na taktice přetvářky. Utajení je nezbytné, aby bylo možné provádět určité vládní operace k uvěření, že potenciálně kritické situace probíhají jako státní převrat, a které místo toho umožňují vládě identifikovat a zasáhnout do skutečných kritických procesů probíhajících v institucích a páté kolony kontrolované cizími mocnostmi. A to, co Rusko udělalo, se zdá být učebnicovým provedením této rafinované vojenské strategie. Zpočátku se někteří vrátili do dramatických dnů roku 1991, kdy se část vojenského personálu nostalgicky vzpomínajícího na starý sovětský blok pokusila o převrat, aby svrhla tehdejšího prezidenta Gorbačova. To byl velmi odlišný historický kontext od současného. Rusko tehdy procházelo bolestivou a bouřlivou historickou transformací. Starý komunistický blok výslovně vytvořený vůlí newyorských financí, které štědře dotovaly bolševiky vedené Leninem a Trockým, byl opuštěn. SSSR vyčerpal svůj účel v perspektivě mocností, které ho vymyslely, a bylo rozhodnuto proměnit ho v nový stát, v podstatě kontrolovaný gangy bezohledných oligarchů spojených s mocí washingtonského hlubokého státu. Tento řád se mění, protože na Západě se garant anglo-amerického impéria, Spojené státy, odklonil od globalistické vize na začátku Trumpovy éry, zatímco na východě Rusko prostřednictvím své vojenské operace na Ukrajině dává naposledy zabrat atlantickému autoritářství. To, co se stalo minulou sobotu, je dokonalou součástí této strategie, která vidí Rusko neoslabené. Opak tvrdí mainstreamová, ale i některá falešná alternativní média.
Začátek vojenské psychologické operace
Na začátku vojenské psychologické operace byly v sobotu v 8 hodin ráno vidět tanky v Rostově na Donu, městě nedaleko bývalého ukrajinského Donbasu, který je nyní pevně pod kontrolou Ruska. Krátce nato poslal Putin národu zprávu, ve které oznámil, že proti němu došlo ke spiknutí a výslovně obvinil vůdce Wagnerovy skupiny Prigožina ze „zrady“. Obrázky tanků v Rostově, ale především logika, která byla základem údajného převratu, nás od první chvíle přiměla pochybovat o skutečné autenticitě operace. Wagnerova skupina, jakkoliv může být vojensky připravená, není v žádném případě schopna svrhnout ruskou vládu, i kdyby chtěla. Její síla je asi 25 000 mužů a takový počet by neumožnil žádnou akci proti ruské armádě. Bylo by to sebevražedné.
Pak je tu údajná motivace, která snad vedla k tomuto „převratu“, a ta prostě neexistovala. Wagnerova skupina brilantně dosáhla všech cílů a nikdy se nesetkala s žádnými zvláštními obtížemi ani na Ukrajině, ani v jiných oblastech, kde se angažuje, zejména v Africe. Tato polovojenská falanga se jednoduše ukázala jako zásadní pro realizaci strategie dekolonizace afrického kontinentu, která přechází z fáze evropského kolonialismu, čistě francouzsky mluvícího, do fáze, v níž africké státy poprvé projevují skutečnou a plnou suverenitu.
To znovu podtrhuje zásadní rozdíl mezi unipolární anglosférou a multipolárním světem. V anglosféře neexistuje žádný reálný předpoklad pro národní suverenitu. V anglosféře je člověk vazalem bloku a je povolán plnit příkazy a přání tohoto bloku i za cenu zničení prosperity a zájmů své vlastní země. Vládnoucí třídy v tomto bloku neřídí nic, jak se nám snaží namluvit. Posluhují a pokud to nedělají přesně podle pokynů, jsou tvrdě potrestáni a nahrazeni jinými žoldáky, kteří jsou k dispozici.
V multipolárním světě neexistuje vazalský vztah. Existuje vzájemný respekt a tolerance mezi národními státy, které nezasahují do suverenity druhých a pracují na společném základě, který vidí země s velmi odlišnými kulturami sjednocené tím, že se nechtějí navzájem přemoci a nechtějí se vzdát své státnosti nadnárodním mocnostem.
Když začala operace utajování převratu, Rusko vytvořilo divadlo pro svět, ale především pro pošetilý a dekadentní liberální Západ. Západní média okamžitě začala nadšeně mluvit o „občanské válce“ probíhající v Rusku. Žádný seriózní analytik se nezastavil, aby poukázal na to, že takzvaný převrat nedává smysl, protože na místě v Rostově a dalších městech se absolutně nic neděje..
Samotné místní úřady kategoricky popřely zprávy o incidentech a střetech. Příval falešných zpráv o střetech byl pravděpodobně schválen samotným Kremlem na některých ruských kanálech Telegramu, které měly v tu chvíli pomoci Moskvě zvýšit kouřovou clonu. Zatímco kouř stoupal a šířil se a všichni usilovali o imaginární převrat, Rusko uskutečnilo svůj skutečný cíl.
Ruský generál, velmi dobře postavený na ministerstvu obrany a velmi blízký Putinovi, nepřímo oznámil tomuto blogu, že zatčení byla provedena minulou sobotu. Ne mužů z Wagnerovy skupiny nebo Prigožina, kteří odcházeli z Rostova na Donu usměvaví a šťastní, ale neloajálních úředníků, kteří se spikli proti prezidentu Putinovi. Ti byli skutečným strategickým cílem celé té maskirovky/přetvářky.
A test této strategie byl získán již loni v květnu, kdy sám vůdce skupiny Wagner ve slavném videu vykřikoval, že si stěžuje na nedostatek munice a současně oznamuje stažení z Arťomovska. O několik dní později byl Wagner zticha a Prigožin zůstal naprosto klidný a vyrovnaný, jako by se nic nestalo. Je docela pravděpodobné, že Kreml již nějakou dobu věděl, že existují potenciální nepřátelé, kteří infiltrují jeho instituce, a jen čekal na okamžik a nejlepší způsob, jak tyto „krtky“ eliminovat. Moskva přitom nezamýšlela provést klasickou „čistku“, ale předhodit světu a hlavně Západu obraz, který se ztratí za zrcadlem.
Správnost rekonstrukce toho, co se stalo, potvrdili dokonce i Putinovi notoričtí vnitřní nepřátelé, jako je Ilja Ponomarjev, bývalý poslanec Dumy, který přijal ukrajinské občanství a jehož politický program je kopií Sorosovy nechvalně proslulé Open Society. Ponomarjev ve skutečnosti argumentuje potřebou zrušit všechny národní hranice a dát homosexuálům chráněné a privilegované postavení. Analýza oproštěná od předsudků jakéhokoli druhu by se měla zabývat celou dynamikou této psychologické operace a vysvětlit, jak Rusko odvádělo pozornost k pohledu na jednu stranu, zatímco se hnalo za úspěchem na straně druhé.
Takové analýzy však očividně nejsou zbožím, které lze nalézt v liberálních západních médiích, jež nyní trpí nevyléčitelnou schizofrenií z kognitivní disonance, ani v médiích, která se prohlašují za svobodná a alternativní, ale která jsou ve skutečnosti téměř všechna, z 99 procent kontrolována stejným aparátem, proti kterému údajně bojují. Mainstreamová média a tento alternativní mediální aparát nyní představují jeden dezinformační blok z toho prostého důvodu, že poslouchají stejné panstvo.
Zdá se být nesporné, že Rusko je nyní silnější. Pokud existovali lidé neloajální ke státu, jsou nyní mimo hru a zdání údajné slabosti sdělované západními médii se velmi brzy rozplyne tváří v tvář důkazům, že Rusko postupuje a dosahuje všech svých cílů. To, co jsme tedy viděli, je v mnoha ohledech pokračování zpravodajské války, která byla vedena u jezera Lago Maggiore a v níž Rusko, jak bylo uvedeno na tomto blogu dříve, zmařilo pokus o provokaci ze strany západních služeb. To, co se stalo, je další kapitola v této válce a zdá se, že Rusko opět boj zcela vyhrálo.
Zdroj: La Cruna dell’Ago
Překlad: Jenka, Hurdryper