Z oscarového Chlastu se stala dámská jízda v Mikulově. Má větší ambice než být kopií?
Před pěti lety šlo o nečekaný hit, který se v českých kinech promítá dodnes. Čtveřice unavených kantorů v něm zkoušela žít s konstantním půl promile alkoholu v krvi, což mělo život takzvaně „probarvit“. Český remake nazvaný Pod parou to vzal doslova.
Proč piješ už teď, ptá se učitelka Martina v podání Hany Vagnerové kolegyně Vlasty Zuzany Bydžovské, již vyzvedává doma před odjezdem na oslavu. „Než si sednem, než si nás všimnou, než si objednáme, než to přinesou…“ vypočítává Vlasta důvody, proč zamyká domovní dveře málem se sklenkou v ruce.
Bydžovská chrlící bonmoty hraje tělocvikářku, která byla v původním filmu Thomase Vinterberga tělocvikářem, jenž moc nemluvil.
Tato proměna vlastně dokonale ilustruje přístup, jaký producent a režisér Rudolf Biermann zvolil pro český remake. Základní dějovou kostru i charakteristiku postav ponechal, z hrdinů ale udělal hrdinky, které málomluvnou odtažitost originálu nahradily komediálním švitořením.
Z Martina v podání Madse Mikkelsena je tu tak Martina Vagnerová, která stejně jako on uhasíná jak v profesním, tak rodinném životě.
Když si ale do termosky s kávou nalije i vodku, najednou jako kantorka rozkvete. Její kamarádky v učitelském sboru, mezi něž se kromě Vlasty počítají ještě Nikol Alžběty Ferencové a Petra Judit Pecháček, s ní na to konto rozjedou alkoholový experiment.
Neustálé „dorovnávání“ hladiny alkoholu v krvi samozřejmě neskončí u původně domluveného půl promile. Začne jít do tuhého.
Eskapády čtveřice rozjívených dam se však i přesto přibližují spíš české letní komedii, která prosluněnými mikulovskými lokacemi, jimiž projíždí i taxikář Petra Čtvrtníčka, vypadá jako splněný celovečerní sen místních podnikatelů i turistické kanceláře, která by ráda další Bobule.
To není nutně výtka, vždyť původní Chlast sice pozvedával varovný protialkoholový prst, dobře ale pochopil, že jen o tom být nemůže. Jeho půvab spočíval v tom, že roli „chlastu“ v našich životech v jiskřivě euforických pasážích, korunovaných samozřejmě finálním Mikkelsenovým tanečkem, shovívavě přijal. Ani Pod parou nejde jiným směrem.
Přes tradičně silný výkon Bydžovské, která je schopná přidat hloubku i tam, kde by jinak byla plochost, je však novinka spíš kompetentně naplněným producentským záměrem než čímkoli jiným. Pokud by však i jiné oscarové tituly měly tímto způsobem pozvednout takzvanou českou spotřební komedii, tak jen houšť.
The post Z oscarového Chlastu se stala dámská jízda v Mikulově. Má větší ambice než být kopií? appeared first on Forbes.