Jak Izraelci proměnili popírání zvěrstev v umění

„V Gaze nejsou žádné mrtvé děti a je dobře, že jsme je zabili.“Zatímco obyvatelé Gazy dokumentují masové vraždění a hladovění v reálném čase, reakce většiny izraelské společnosti zní: „Všechno jsou to lži – ale oni si to zaslouží.“Před deseti lety, v posledních dnech týdenních společných palestinsko-židovských protestů proti výstavbě izraelské separační zdi ve vesnici Al-Ma'asara na Západním břehu, byl jedním z našich rituálů před demonstrací projev Mahmúda, místního komunitního vůdce. S telefonem v ruce prohlásil: „Další nakba nebude, protože teď máme tohle. Máme smartphony. Máme Facebook. Budou se nás snažit znovu vyhnat, ale všichni to uvidí a zastaví je. V roce 1948 jsme neměli smartphony ani Facebook.

Teď se to nestane.“Tuto mantru opakoval každý pátek – aktivistům vedle sebe, vojákům před námi i sobě samému. V té době to působilo uklidňujícím dojmem. Ale mýlil se, píše Ron Dudai.Probíhající genocida Izraele v Gaze je možná nejlépe zdokumentovaným zvěrstvem v nedávné historii, a to jak z hlediska množství důkazů, tak rychlosti jejich šíření. Smartphony a sociální média, které byly během genocid v Bosně a Rwandě ještě v nedohlednu, umožňují okamžitě zachytit události z nesčetných úhlů a sdílet je v reálném čase po celém světě, přičemž tradiční média stále hrají nemalou podpůrnou roli.