Žádné rvačky! Mít v autě ožralého chlapa s rozbitou hubou není žádný med

Kevin vylezl z pohotovosti krátce po čtvrté hodině ráno, oděn do bílých obvazů, zkrvavené košile a zbytků kalhot. Opíral se plnou vahou o manželku, která byla poloviční velikosti, ale zjevně zocelená životem, ve kterém manžela musela podpírat každou chvíli. Oba se usmívali. Kevin rozzářeně, šťastně, nadšeně. A jeho žena takovým tím rozpačitým úsměvem, jako když se za svého druha stydíme, ale nemilujeme ho pro to o nic míň.