Recenze toho nejlepšího z české kinematografie (7) – Menzelovy Ostře sledované vlaky
Existují filmy, které oznamují svou důležitost spektáklem, a pak jsou ty, které se tiše vplíží do našeho vědomí s jemnou ironií – a zanechají modřinu, která jen tak nezmizí. Ostře sledované vlaky (1966) patří do té druhé kategorie. Nesnaží se být monumentální; je příliš prohnaný, příliš pobavený směšností lidského chování na to, aby stál vzpřímeně a vážně.
Ale právě jeho odmítnutí hrát podle strnulých pravidel válečného dramatu z něj dělá dílo zásadní – a odzbrojující.