Nicholas Winton zachránil stovky českých dětí, dostal vlastní minci

Paní Zuzana Marešová je jedním z 669 dětí, které sir Nicholas Winton v roce 1939 zachránil. “On nám vrátil kus života, který jsme ztratili,“ vzpomíná.

Winton se tehdy zapojil do záchrany židovských dětí z Československa do Velké Británie. Zajišťoval jejich transport vlaky. Platil kauce. "Každému dítěti zajistil předem adoptivní rodinu, protože bez toho Británie nevpouštěla do země žádné z dětí,“ popsala Marešová.

Dnes pětaosmdesátileté paní Marešové bylo 7 let, když nastoupila do vlaku. “Mávala jsem a ti rodiče na nástupišti plakali. A my jsme se strašně divili proč. My jsme žili v domnění, že jedeme někam na výlet,“ připomíná odjezd z Československa.

 

S rodiči se poté setkala až ve čtrnácti letech. Mnohé děti takové štěstí neměly. Poslední vlak s dvěma sty padesáti dětmi už se zachránit nepodařilo. Vypukla válka a téměř všechny skončily v plynové komoře. “Strašné. On toho litoval do smrti. Říkal, že to byla jeho největší prohra,“ řekla Marešová.

V pátek "Nikimu", jak Wintonovi říkávala, vzdala úctu tím, že vtiskla jeho portrét do zlata. Tak vznikla mince s jeho portrétem. Příběh sira Wintona by zůstal zřejmě zapomenut, kdyby v roce 1988 nenašla seznamy dětí v krabici na půdě jeho žena Greta.