Mrkev pro kluky a gay kmotra Popelky, co mají společného?
Víte, na co se vaše děti dívají na dětských kanálech a tušíte, co čtou ve školách?
Všichni nebo téměř všichni se honíme nejen po internetu za tím, abychom si stěžovali a nadávali na politiky, intrikány, debily z různých oborů, včetně v poslední době tak populární medicíny. Nebo se snažíme se varovat před něčím, splétáme politické osudy v našich představách. Předáváme „pouhou“ informaci. Jenže to skutečně hlavní nám téměř všem uniká a jak se zdá, tuhle bitvu a možná i válku, prohráváme ostošest.
To, co prohráváme, je totiž boj o budoucnost. Boj o naše potomky dvou jediných orientací a poslání. Možná vám připadá, že u nás se tomu zatím bráníme. Ale je to skutečně tak? Jak může naše děti vychovávat kniha pohádková o … tom, co vychází ven anusem (abych nebyl sprostým)? Jak může vychovávat pohádkový příběh původně z nejkrásnějších, a zvláště v českém, pro nás kultovním a ne bez určení „nějaké té“ TV, co že je jako kultovním, zpracování s Libuší Šafránkovou, příběh o Popelce, kdy zcela zaručeně se k nám dostane, nebo již dostala v podobě moderního zpracování z Disney studia s vílou, kmotrou (nevím, co je to ve skutečnosti v americkém podání, musíte prominout, ale na americké filmy se nedívám, pokud nejsou natočeny před rokem 1975 a nemají zaručenou a ověřenou kvalitu) – Afroameričanem – gayem jménem Negro? Podívejte se – rodiče a prarodiče – pořádně na ty seriály a pohádky, co jsou dnes a denně předkládány našim vlastním dětem zvláště na dětských TV kanálech. Ostatně si myslím, že naši vlastní Nejvyšší státní cenu by si u nás zasloužil ten, kdo vymyslel a zavedl označení TV programů jako – kanály. Čeština se ukázala jako přesná, jasná a nekompromisní.
Pohádkovou vílu, kmotru, která dá nešťastnému polosirotkovi šaty, kočár a křišťálové boty na ples, si zahraje Afroameričan, abych neurazil a nenarazil, gay Negro Billy Porter. „Představujeme tuto postavu (vílu, kmotru) jako genderově neutrální.“ Alespoň tak to hraji. Magie nemá pohlaví … Myslím, že nová generace je na to připravena. Děti jsou připraveny. Jsou to dospělí, kteří všechno zpomalují,“ komentoval Porter originální interpretaci obrazu.
Pořád si myslíte, že vás nás se to netýká? Tak abyste věděli, tak např. na Ukrajině má vyjít kniha „Respect“ původem jihoamerického bývalého novináře Indy Chaveze Pereze ze švédského Göteborgu. Svou mediální kariéru opustil kvůli tomu, jak sám říká, že „vzdělává společnost o rovnosti žen a mužů a sexualitě“. Je členem Švédské agentury pro mládež a občanskou společnost a ve švédských školách vyučuje sexuální výchovu pro dospívající.
Perez však chápe toto „osvícení“ zvláštním způsobem. V roce 2018 tedy Perez vydal knihu pro chlapce „Respect“. Práva na její vydání byla prodána do 19 zemí po celém světě. O co se vlastně jedná? První řádek první kapitoly jeho knihy zní: „Je můj penis normální?“, Všech deset kapitol pojednává o mužské sexualitě (hlavně samozřejmě o skutečnosti, že homosexualita je normou), genitáliích a pornu.
Mnozí vtipkovali o eurogayských hodnotách Eurogayské unie tak dlouho, že si ani nevšimli, jak tyto stejné hodnoty přišly a zaklepaly nám na dveře, protože jedno ukrajinské nakladatelství dostalo na vydání této knihy grant od evropské organizace House of Europe. Taková je jemná propagace těchto hodnot.
Co je tedy podstatou skandálu s touto knihou na Ukrajině? Vydavatel uvedl, že má v úmyslu knihu upravit a odstranit některé pasáže, které se zabývají sexem mezi muži.
V knize se například chlapečkům radí, jak opracovávat od malička (přinejmenším od přečtení této knihy) – no prostě slušně napsáno anuseček – napůl syrovou mrkví (Správně upravenou a samozřejmě v prezervativu! Hygiena je hygiena a covid je covid, ne? Nebo jsem se spletl a měl bych napsat AIDS je AIDS?). Rovněž se ubohým dospívajícím již v devatenácti zemích (!!!) radí, že vyjít si ven se symboly LGBT a projít se městem, je naprosto normální, aby si tak ubozí kloučci našli partnera a pocítili svou správnou orientaci … Což mimochodem, pokud vím a znám, v tak tradičně orientované společnosti, jaká je na Ukrajině, přes všechny nedobré změny, které na Ukrajině proběhly a probíhají, může vést mnohem spíše k těžkým úrazům kdekoliv na těle než k radostným vstřícným úsměvům podobných debilů.
Nevím to, a ani to nehodlám vyhledávat, ale je možné, že taková kniha je i u nás a nebo bude. A jak znám „naše moderní“ školství, docela určitě by byla „nenápadně“ doporučena k samostatnému studiu. Povinně nepovinně.
No, vydavatel na Ukrajině se prý rozhodl vypustit některé části této knihy o vztazích mezi chlapci (sexuálních), ale jak to asi bude platné, když celá kniha je jenom o tom jednom? A i když vydavatel zcela určitě chápe velice převelice jasně, o jakou blbost se to jedná, stejně to vydá a v případných příštích vydáních se může stát, že se potichoučku doplní onen vynechaný „jen dnes tak skandální“ obsah. Prachy z grantu, i za naprostou debilitu, jsou přece jenom víc, než vlastní rodina, spoluobčané, národ. Víc než morálka a čest.
A nemyslete si, takových i když prozatím – zdůrazňuji to prozatím – „jemnějších“ knih, myslím tím knihy jak o „sexuální výchově“ tak i o „moderních pohádkových příbězích“, je i u nás dost. I kdyby byly dvě tři, bylo by to už až až moc. Jak jsem již napsal jednou. Nebudu tady a ani jinde nikdy něčemu takovému dělat reklamu. Konec konců, já za tohle grant nedostal. Mám jen obavu o nás všechny. Protože si musíte i vy sami uvědomit, že stejně jako na Ukrajině, tak i u nás ve školství velice ochotně a obětavě pracují lidé (nebo spíše nelidé a morální zrůdy) z organizací „komsomolce“ Sorose a spol. To je to nebezpečí pro nás. Protože i my tu máme hodně těch, co dají přednost grantům z ciziny před vlastním národem a i před budoucností. A vlastně přece už dávají, ne?
Končím, jdu si ven odplivnout. Tohle není Neználek.
Zdroje: