Který národ se ještě bude bránit a který už to vzdal?
„Plakal jsem“, těmito slovy začíná otevřený dopis Christiana Schuchardta (CDU), primátora Würzburgu, kde minulý čtvrtek Somálec, žadatel o azyl, ubodal 3 lidi a další těžce zranil. "Plakal jsem za oběti a jejich blízké. Za lidi, kteří se najednou během krásného letního večera stali oběťmi útoku a byli zabiti nebo zraněni bodnou zbraní," řekl Schuchardt.
Starosta dále zdůraznil, že trestnou činnost jednotlivců nelze vztahovat k populačním skupinám, náboženstvím nebo národnostem. „Ani my Němci nebyli po druhé světové válce plošně odsouzeni. To se nyní netýká ani Somálců, ani uprchlíků obecně,“ zdůraznil a trval na tom, že se obyvatelé musí oprostit od podobného předsudečného uvažování. „Toto stereotypní myšlení musí skončit,“ napsal doslova. Tolik Německo. Kancléřka Angela Merkelová se, pokud vím, nevyjádřila vůbec.
Mezitím v Rakousku po znásilnění a vraždě 13 leté dívky minulý týden ve Vídni - rakouský kancléř Sebastian Kurz (ÖVP) řekl vícekrát, že s ohledem na současný vývoj nevidí žádný základ pro diskusi o zastavení deportací do Afghánistánu, jak požaduje ministryně spravedlnosti za koaliční Zelené Alma Zadičová. Kancléř to ve středu znovu potvrdil pro eXXpress: „V takové situaci nevidím pro to žádný důvod.“ V této souvislosti varoval před špatně pochopenou tolerancí. Zájmy Rakušanů musí být v popředí. „Dokud budu v úřadě, budeme s velkou rozhodností postupovat proti žadatelům o azyl, kteří se dopouštějí trestných činů“, řekl Kurz.
Jistě – Deeds Not Words. Činy, nikoli jen slova. Ale pojmenováním začíná řešení problému. Pokud jsou pro německé politiky největší problém nikoli vraždy, ale fakt, že občané Německa by se mohli bouřit proti pachatelům těchto vražd, je země pro domorodé obyvatelstvo už ztracená.