Poslední slovo Tomáše Baldýnského: Šibenice
Jedu po Malostranským náměstí a vidím obrovskou frontu u stánku na buřty, lidi v ní stojí veselí a rozjaření, žertujou, baví se navzájem, ačkoliv vůbec nevypadají jako z jednoho vrhu, naopak – mladí, staří, tlustí, tencí, chlápci z nádražky i ženský s kočárky, každý jiná ves. Vystojí si frontu, zhltnou klobásu s hořčicí, pak vyrazej za roh před parlament k šibenicím křičet „Svobodu! Svobodu!“.