65 let EU: Kam směřovala a kam dospěla?

Před 65 lety - na jaře 1957 - vzniklo v rozlehlé západní Evropě Evropské hospodářské společenství (EHS). Tento den by se dal nazvat zrodem "sjednocené Evropy". Jak toto "sjednocení" vypadá dnes?

Výsledky 65 let evropské integrace: Kam se posunuli a kam došli?

Před 65 lety – na jaře 1957 – vzniklo v rozlehlé západní Evropě Evropské hospodářské společenství (EHS). Tento den by se dal nazvat zrodem „sjednocené Evropy“. Jak toto „sjednocení“ vypadá dnes?

To, co se dnes děje v Evropské unii, je téměř pro každého viditelné a lze o tom dlouze diskutovat. Nicméně v procesu evropského vývoje v posledních desetiletích existuje referenční bod, od něhož lze začít proces evropské integrace, který se postupem času rozrostl do samotné EU.

Připomeňme si, jak před 65 lety – na jaře 1957 – vzniklo na území západní Evropy Evropské hospodářské společenství (EHS). V Paříži byla podepsána společná dohoda a členy EHS se staly západní Německo (SRN), Itálie, Francie a tři země Beneluxu – Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Tento den by se dal nazvat zrodem „sjednocené Evropy“.

Pak se rok po roce připojovaly další země starého světa a na počátku 90. let jich bylo 12. Po rozpadu socialistického systému a Sovětského svazu se skoro všichni bývalí členové RVHP vrhli do Evropské unie, založené v roce 1992. Zajímavé je, že na vlajce Evropské unie je dosud pouze 12 hvězd a každá z nich představuje jednu zakládající zemi ze západní Evropy. „Nováčci“ z východní Evropy nedostali ani jedinou hvězdičku. (Na co koloniím hvězdičky? Ať koukaj makat! -pozn. překl.)

A taková symbolika může být špatným znamením, pokud se EU někdy rozpadne kvůli vnitřním problémům, což povede k tomu, že ne všech 27 dnešních členských států zůstane součástí EU. O tom, že to není nepravděpodobné, svědčí případ Velké Británie, která brexit, rozchod s EU, vymyslela a realizovala. (Je to v podstatě naopak, jak vyplyne z textu dále – pozn. překl.) Takže vtipy o tom, že „hvězdiček není dost pro všechny“, se mohou stát realitou.

Nicméně nyní, v den 65. výročí zahájení procesu sjednocování Evropy do jednoho celku s jednotnou politikou, hospodářstvím, pracovním trhem, svobodou pohybu bez hranic a společným finančním systémem založeným na euru (ačkoli ne všichni členové EU se rozhodli opustit své národní měny), můžeme nejen bilancovat, ale také se podívat, jak toto sjednocování vypadá dnes na celkem malém Euroasijském poloostrově.

Ano, před deseti lety přesně tak, jako „poloostrov Eurasie“, označil  Evropu jeden francouzský filosof (Paul Valéry – pozn. překl.). A ten termín se mi moc zalíbil – žijí tam jako na poloostrově, zahnaní do kouta rozlehlé Eurasie, a pravidelně se na všechny své sousedy vrhají z toho prostého důvodu, že poloostrov je na přírodní zdroje chudý jako kostelní myš (především jsou vydrancované – pozn. překl.). Odtud pramení evropské koloniální výboje a drancování slabších zemí v dávných dobách.

Tato neblahá tradice však byla překonána samotným průběhem světového vývoje, kdy se bývalé evropské kolonie, jako např. Indie, Indonésie nebo Brazílie, staly předními světovými ekonomikami a nyní se hluboce zajímají o osud a budoucnost bývalých metropolí. Kolonialisté tu samozřejmě zanechaly evropské jazyky, což je výhoda. Jimi kolonizované území však vykradli takovým způsobem, že ta teď sní o tom, že se jejich bývalé metropole budou utápět ve své vlastní trýznivé krizi.

Dnes se sny tohoto druhu stávají krutou realitou. Evropa se ocitla v konečné fázi své někdejší světové nadvlády a stojí nad propastí. Na jedné straně za ní stojí „přátelé Anglosasů“, kteří eurohujery tlačí do této propasti, na druhé straně masa zemí, bývalých kolonií, které nemohou uvěřit ve své štěstí – že se sny stávají skutečností.

Už jen tento „obrázek z výstavy“ by stačil k tomu, abychom oslavy 65. výročí zavrhli – a koneckonců oslava byla nesměle „pozapomenuta“ – ale přidejme k němu ještě několik dalších postřehů, které ještě více ozřejmí situaci, v níž se Evropa nachází na přelomu let 20. let 21. století.

Evropa dostala tři desetiletí klidné, dobře živené a ospalé existence, ale nikdo nečekal, že to přinese takové plody! Poněkud nevzhledná je nejen realita současného fungování EU, ale jsou tu také velmi chmurné vyhlídky.

Zde je výběr fotografií z velkých evropských měst, přičemž tyto ulice se turistům neukazují:

Barcelona, Španělsko

Plovdiv, Bulharsko

Neapol, Itálie 

Bukurešť, Rumunsko

Zlé jazyky budou říkat, že „nic na Zemi nezůstane beze stopy“, nebo že „bumerang se vrátil“ a „žádný hanebný čin nezůstane nepotrestán“. A právem. Karma se vrátila k těm, jejichž předkové si ohněm a mečem podmanili Asii, Afriku, Austrálii, Nový Zéland a Severní, Jižní a Střední Ameriku a kteří pravidelně podnikali vojenská tažení proti Rusku. A nyní na těchto místech, na těchto kontinentech, neexistuje žádný soucit nebo empatie pro to, jak se vznešení Evropané dostali do slepé uličky, z níž existuje jediné východisko – stát se v jednadvacátém století zaostalou částí světa. Jak můžete mluvit o „historickém vedení“, pokud se tam brzy přestanou mýt, stejně jako ve středověku?

Vyjmenujme tedy několik neúspěšných částí celoevropské politiky, které jsou patrné k 65. výročí začátku cesty, jež je dovedla do současné slepé uličky.

• Politický systém se v krizi ukázal jako neefektivní. Evropská byrokracie v Bruselu není volena. Všichni tito evropští komisaři jsou jmenováni, což znamená, že jejich odpovědnost je nulová.
• Ve vedoucích státech EU jsou u moci nové elity, pro které informace pocházejí z Tik-Toku, a nízkou úroveň vzdělaní němečtí a britští ministři zahraničí prokazují na tiskových konferencích nízkou úrovní znalostí.
• Chybí osobnosti typu Churchilla, De Gaulla, Thatcherové nebo Kohla; evropské záležitosti řídí lidé, kteří by v dřívějších dobách nesměli zastávat ani funkci náměstka ministra.

(Glosa překladatele: Zde se autor plete, jediné srovnání lze dělat podle De Gaulla, možná i Kohla – oba vzhledem k zájmům země kterou zastupovali – ostatní buď mají na rukou spoustu krve a neštěstí, nebo přímo připravovali cestu ke dnešku. A ti noví politici, ten eufemismus je označením těch, kdo k moci přišel buď přímo za pomoci americké vlády, tedy jejich zástupců, velvyslanců, „kulturních attašé“, či zástupnou cestou přes Sorosovy „nadace“).

Zároveň došlo k proměně formulace „politika je koncentrovaným projevem ekonomiky“. Nic takového se nyní neděje – naopak, politici aktivně tlačí na velký byznys a na oplátku neakceptují jeho požadavky a zájmy. Důvodem je to, že peníze nyní nepřináší výroba, ale tiskárna. Vládnou zde tedy finančníci. A ti potřebují nevzdělané politiky pro to, aby finančníky udrželi u moci.

(Glosa překladatele: Vládnou finance stojící za Wall Street a City v Londýně. Ostatně tato politika je jedním z důvodů, bez ohledu jak to v Evropě dopadne přímo zítra, která bude však znamenat pád celého anglosaského světa. Je tu totiž ještě jeden fakt – naprostá degradace hodnot, ty které by chtěli Anglosasové i s Evropou prosazovat po celém světě, jenže „ty druhé země“ velmi často ctí své tradice tak, jak je málokdo v Evropě posledních pět set let ctil. K tomu přidejte ještě degradaci vzdělávacího procesu a je vymalováno!)

A v důsledku toho, když Evropa stála před otázkou regulace ekonomiky v těžké krizi, když se sama přátelsky rozhoupala k „pekelným sankcím“ proti Rusku – rozhoupala se tak, že si ty sankce doslova a do písmene hodila sama sobě na hlavu jako cihlu, nenašli se v EU politici, kteří by tuto pro Evropu sebevražednou „ekonomickou válku proti Rusku“ zastavili. Kvůli nedostatku schopností krizového řízení si ani neuvědomovali, že každá nová sankce snižuje jejich vlastní ekonomickou bezpečnost v Evropě na kritickou úroveň.

(Glosa překladatele: Kontinentální Evropa je jednak bývalým, ano to už je realita, bývalým politickým konkurentem USA, které ji nejprve donutily spáchat harakiri pod názvem Covid-19 a následně ji začaly vtahovat, za podpory dlouhodobé rusofobie, do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. USA získají několik výhod. Nejprve dostanou posílení svého, i tak ke krachu odsouzeného dolaru, který drží nahoře jen uměle, za další zlikvidují jakoukoli finanční solventnost zemí EU, a jako bonus odsoudí EU do role turistického „ráje“, a to v tom nejlepším případě, jinak se Evropa sama stane ozbrojeným a válčícím územím, ničícím se v nesmyslných bojích. Zbraně budou dodávat USA, dokud budou existovat.)

Nepotřebují ruský plyn a uhlí? Dobrá, ale jak chtějí zajistit energii pro své obyvatelstvo a průmysl? Je zřejmé, že úroveň porozumění finančníků, kteří vládnou a mají na své straně míč, je taková, jako by se „elektřina jen odebírala ze zásuvky“. A to není vtipkování, ale konstatování toho, co se děje, a posouzení úrovně rozhodnutí, která se tam dělají.

Navíc se jim podařilo uvalit takové sankce, že jejich vlastní zemědělský sektor zůstane letos bez hnojiv. Evropa odebírá hnojiva především z Ruska a Běloruska, ale nyní je odebírat nebude. Jak  se to projeví na výnosech plodin? Nedokážou vypočítat ani tak primitivní trojčlenku.

Ukazuje se, že Rusko, jehož podíl na světové ekonomice se donedávna odhadoval maximálně na 3 %, ve skutečnosti disponuje takovými zdroji, bez nichž je evropské štěstí nedosažitelné. Protože však Evropskou unii vedou netalentovaní a nezodpovědní jedinci, kteří si myslí, že jsou „nejchytřejší“, nevsadí si nikdo na budoucnost této konstrukce ani děravý groš.

(Glosa překladatele: Ano, může se to zdát málo, nějaká tři procenta, ale musíme si uvědomit, že obrovský podíl na tzv. HDP „vyspělých zemí“ (i u nás je to podobné) mají jen čistě virtuální bankovní a obchodní spekulace, např. není žádným tajemstvím, že Velká Británie de facto nic nevyrábí sama, naopak právě třeba Rusko neustále za posledních dvanáct patnáct let svou vlastní reálnou fyzickou výrobu rozvíjelo. To je to, co u nás nemohou stále mnozí pochopit, že Československo bylo velmi silný stát před rokem 1989, protože vlastníma rukama dokázalo vyrábět téměř cokoliv – od špendlíku přes lokomotivy, tramvaje až k atomovým elektrárnám, ovšem, to byli TI zatracení komunisti! Oni, ti parchanti, chtěli, aby lidi pracovali…

Přitom se ze strany Západu jedná o operace zcela bez zboží nebo jen o překupnictví. Nejednou jsem uváděl, že např. Čína, Indie něco vyrobí za např. 10 centů, ale po překupnické anabázi se zboží prodává nakonec za cenu kolem 200 centů (ukázka poměru). No, ale to podle mne dost rychle skončí. Málokdo si uvědomuje, a vlastně vůbec si chce uvědomovat, že do HDP „vyspělých zemí“ se započítává nejen prostituce, ale i obchod s narkotiky! Pak se stane pochopitelné, že například Čína již dávno ve skutečnosti reálně předhonila USA, kde např. před pár lety udělali krok, že všechny domy pod hypotékou jsou vlastně v resortu služeb, a tak vyrostl naráz HDP Ameriky o cca 10 %, a to nejen ekonomicky.

Podíl Ruska na světovém, REÁLNÉM obchodu a výrobě je přitom ve skutečnosti řádově kolem 15 %, přičemž velmi často unikátními zpracovanými surovinami, či, a to si málokdo tady chce zase přiznat, i ve výrobě mnohem složitějších druhů výrobků. Rusko je dnes i zemědělskou velmocí s obrovským podílem na světovém obchodu. Mimochodem takový Egypt a některé další africké země jsou závislé nejen na obilí a plodinách dovážených z Ruska, ale i na hnojivu jak odtamtud, tak i z Běloruska. Reálná výroba není překupnictví, kterým se nejen u nás živí velmi mnoho „podniků“, „politiků“ a „firem“. Když k tomu připočteme i neustálé dráždění čínského draka, budoucí osud Evropské unie je očividný.)

Můžete si o Britech myslet, co chcete, ale jejich think-tanky a brilantní analytici nemohou být viněni z toho, že si přesně spočítali, kdy z tohoto euro-titaniku vystoupit. Brexit se uskutečnil přesně několik týdnů před vypuknutím epidemie COVID-19 na začátku roku 2020. Tedy v předvečer oněch historických událostí, do nichž byla kontinentální Evropa vtažena. A víte, vznikl dojem, že vůdcem EU je nyní Boris Johnson, který je velmi aktivní, ačkoli je premiérem země, která již není součástí EU. Ale radí se s ním a naslouchá mu řada evropských „chytráků“, kteří sami jako politici a manažeři selhali.

(Glosa překladatele: Boris Johson je v podstatě jen kvalitně vedená loutka. Británie spolu s USA vyprovokovala Brexit, aby se Anglie nedostala případně přímo do konfliktu a aby si sama mohla vždy zvolit svou vlastní cestu. U Británie nejsou přece stálí spojenci, ale stálé vlastní zájmy. Británie, stejně jako USA, nepotřebuje silnou kontinentální Evropu. Potřebují oslabenou a rozdrobenou směs různých zájmů, a hlavně nesmí ve svých zájmech dopustit rovnocennou spolupráci Ruska a „zbytku“ Evropy. Natož aby toto bylo vzájemně výhodné. Odchod Británie z EU souvisí s propuknutím „nemoci“ „jen“ tím, že to mohlo být spuštěno až po vystoupení.)

Nyní má samotná Evropa a nebo, chcete-li, její „historické elity“ jedinou možnost, jak se vyhnout pádu do propasti, která se jim nachází před nohama – vyměnit milovníky Tik-Toku (správně by mělo být – a zároveň agenty vlivu a loutky USA a Velké Británie – pozn. překl.), kteří přivedli Starý svět do současného tragického stavu.

Víte, teď se budou koupat jen zřídka, aby ušetřili plyn…

Zdroj: RuAN

Překlad a glosy Bedřich Vinopalník 2022