Malí, ale mocní. Kdo jsou producenti, kteří mění pravidla českého filmu?
Zavedená jména a velkolepá díla letos na Českém lvu příliš nebodovaly. Akademici se rozhodli ocenit řadu projektů, za nimiž nestojí obrovské rozpočty a náročné koprodukce.
Úsvit Matěje Chlupáčka s rozpočtem devadesát milionů korun a štábem, který zahrnoval i hollywoodská jména, ani jednu ze svých četných nominací neproměnil. Filmové profesionály místo toho uchvátila komorně připravená záležitost s názvem Přišla v noci.
Další nominovaný snímek, Tancuj Matyldo s Karlem Rodenem a Reginou Rázlovou v hlavních rolích, produkovala dokonce žena, která si na jeho realizaci musela vzít úvěr a prodat byt po rodičích. Risk Česká filmová a televizní akademie ocenila nominací za nejlepší celovečerní hraný film i scénář.
Pod pojmem filmový producent jsme si v minulosti nejspíš představovali zkušenostmi ostříleného profesionála v letech. Ale kromě Matěje Chlupáčka, kterému bude třicet až za dva měsíce, se o slovo hlásí také jeho vrstevník Jiří Tuček. Ten přináší do kin další film Tomáše Mašína Němá tajemství, o němž si kritici myslí, že je mnohem povedenější než jeho exponovanější snímek Bratři.
Jsou malé produkce nyní nástrojem, který umožní režisérům v Česku vytvořit skutečně zajímavou a se zahraničím konkurenceschopnou autorskou výpověď? Odpověď samozřejmě není jednoznačná.
Práce producenta se ale na výsledku podepisuje stejně silně jako úsilí režiséra. Právě duo režisér a producent totiž daný snímek pevně rámuje. Rukopis producenta je proto tak zásadní.
S čím se aktuálně ocenění producenti musí potýkat a je finanční nezávislost od velkých společností jedinou cestou, jak se u nás dá dosáhnout kvality?
Pavel Vácha: Přišla v noci
Snímek Přišla v noci, který získal Českého lva za nejlepší režii (pro režiséry Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara) a také za nejlepší herečku v hlavní roli (pro Simonu Pekovou), vznikl pod křídly filmové produkční společnosti Bratři. Pod produkcí je podepsaný majitel firmy Pavel Vácha, Eva Pavlíčková, Šimon Dvořáček a režiséři Tomáš Pavlíček, Jan Vejnar.
Kromě oceňovaného snímku produkovali lidé ze společnosti Bratři také filmy Párty Hárder nebo Kdyby radši hořelo.
„Film vznikl mezi rodinou a kamarády. Zároveň byl odpovědí na to, že jeho režiséři psali asi pět let scénáře, anotace, explikace, ale stále se s dalšími projekty nedostávali k samotnému natáčení. Chtěli jsme proto udělat něco, co se dá natočit rychle,“ říká k filmu Přišla v noci producent Pavel Vácha a dodává, že finanční partnery sháněl produkční tým až po dokončení.
„Proč jsme neoslovili žádné partnery před natáčením? To proto, abychom nemuseli čekat na dramaturgické posudky, které by nás mohly od samotného natáčení oddalovat,“ vysvětluje s tím, že film Přišla v noci vznikl jen díky vkladu režisérů a producentů a osobnímu nasazení celého štábu.
Sázka na film, jež vznikl díky práci velmi malého filmového štábu, se vyplatila. Snímek se promítal na festivalu v Karlových Varech, získal cenu na festivalu Finále Plzeň a následně uspěl i na Cenách české filmové kritiky – zde získal cenu za nejlepší český snímek roku 2023, za nejlepší režii a také za nejlepší herecký výkon pro Simonu Pekovou.
„Čeští lvi jsou velká, nečekaná radost. Věděli jsme, že můžeme uspět s nejlepší herečkou, o to větším překvapením bylo, že jsme zabodovali s režií… I když nás pan Eben prosil, ať to nikdo z nás neříkáme, musím říct, že jsme to opravdu nečekali,“ říká za producentský tým Pavel Vácha.
Malý tým nebyl podle producenta při tvorbě filmu problémem, naopak. Jediný zádrhel, který při produkci a následné distribuci nastal, byla tvorba plakátu. O jeho podobě měl distributor a produkce odlišné představy. „Názorově jsme se nepotkali a dodnes kvůli tomu mezi námi panuje jisté mrzení,“ přiznává Vácha.
Produkční společnost Bratři uvede také brzy do kin nový komediální film, Prázdniny s broučkem. „Řekli jsme si, že naší cestou jsou komedie. Máme za to, že nemusí být nutně spotřebním žánrem, ale i něčím, co by mohlo zaujmout náročnějšího diváka,“ říká.
Nataša Slavíková: Tancuj Matyldo
Že letošní ceny Český lev neměly jednoznačného vítěze, dokládá i úspěch posledního snímku Tancuj Matyldo. Stojí za ním producentka Nataša Slavíková, která společně se svým mužem, režisérem dramatu Petrem Slavíkem, napsala scénář. Jde o její filmový debut.
„Do filmu jsem vstupovala s osobním tématem a s potřebou dostat ho do společenské debaty,“ říká producentka, která v minulosti pracovala například na dokumentární sérii České televize 13. komnata. Kvůli filmu, jež na Českých lvech získal sošku za nejlepší hudbu a na Cenách filmové kritiky ocenění za nejlepší mužský herecký výkon pro Karla Rodena, se zadlužila.
Aby film, k jehož realizaci ji dovedla osobní rodinná zkušenost s Alzheimerovou nemocí, vznikl, vzala si Nataša Slavíková úvěr a prodala byt po rodičích. „Potřeba téma otevřít byla větší než strach, že to producentsky nezvládnu a skončím s dluhy,“ říká otevřeně a dodává, že investoři se k jejímu filmu přidali až po jeho dokončení.
Potřeba téma otevřít byla větší než strach, že to producentsky nezvládnu a skončím s dluhy.
Pro jistou úvodní skepsi ze strany investorů i kin má ale Slavíková pochopení. Nejenže pro ni to byl filmový debut, tudíž se jako scénáristka a zároveň producentka neměla „o co opřít“. Problém je ale podle ní i s vážnějším tématem snímku: toho se prý distributoři a investoři obávají.
Pro ilustraci může sloužit fakt, že návštěvnost její filmové prvotiny, kde si zahrál Karel Roden a Regina Rázlová, odhadovali na dvacet až třicet tisíc lidí. K dnešnímu dni se návštěvnost filmu Tancuj Matyldo pohybuje okolo mezi šedesáti a osmdesáti tisíci lidí. A bude pravděpodobně ještě růst.
Minulý týden vyrazila Slavíková s filmem, společně s Nadačním fondem Seňorina, na vzdělávací cestu po regionech. Ta kromě promítání filmu nabídne divákům i besedu s odborníky na Alzheimerovu chorobu. „Máme za sebou Humpolec, Havlíčkův Brod, chystáme se na Jihlavu a Brno. Máme plno a naprosto skvělé ohlasy,“ říká nadšeně.
Podobně vzpomíná i na samotné natáčení snímku Tancuj Matyldo. „Ve štábu jsme byli na stejné lodi, na place se potkávali lidi podobného věku a podobných zkušeností, třeba právě i s odcházením vašich nejbližších. Byla to krásná práce,“ říká producentka.
Aktuálně pracuje na filmovém dokumentu o Františku Skálovi a na dokumentu s ekologickou tematikou Jak přejít řeku. Jestli se teď vrhne na produkci nedokumentárních celovečerních filmů do kin? Rozhodně s tím počítá, jen si po Tancuj Matyldo chce vzít čas na promyšlení, do čeho vloží další energii. „Pro mě je ve filmech důležité poselství a celospolečenský přesah.“
Ten autorka Tancuj Matyldo vidí nejen v ohlasech u diváků, ale právě i v zájmu o doprovodné vzdělávací přednášky v regionech.
Jiří Tuček: Němá tajemství
Film Němá tajemství režiséra Tomáše Mašína získal na slavnostním udílení cen Český lev hned tři (respektive čtyři) křišťálové sošky – za nejlepší scénář pro Alici Nellis, za nejlepší herečku ve vedlejší roli pro Milenu Steinmasslovou a za nejlepší filmový plakát pro grafickou designérku a typografku Zuzanu Burgrovou a grafického designéra Roberta V. Nováka.
Za produkcí stojí Jiří Tuček a jeho produkční a distribuční společnost Donart Film. „Z hlediska produkce jsem to měl jednoduché – tvůrci od začátku věděli, co chtějí točit. Často se stává, že se filmy v průběhu tvorby mění, a musí se k nim tak změnit i naše přístupy. Tady bylo od samotného začátku jasné, pro koho film je a jak ho budeme dělat,“ říká producent.
I když je Jiřímu Tučkovi čerstvě třicet let, uvedl do kin už více celovečerních filmů: vedle snímku Němá tajemství, který získal cenu i za nejlepší scénář v rámci Cen české filmové kritiky, to byl film Promlčeno. Ten vyhrál několik mezinárodních festivalů, film Pepa a Cena za štěstí.
„Řekl bych, že jsme malá až střední filmová společnost. Od minulého roku nejsme jen produkce, ale i distribuce. Do kin tak nově uvádíme nejen naše vlastní filmy, ale i zahraniční snímky,“ říká k fungování v roce 2016 založené firmy její CEO Jiří Tuček a dodává, že letos do kin dostali například film Premiantka s Jennou Ortegou nebo rodinný animák Vynálezce.
V současné chvíli Donart pracuje na snímku scenáristy Rudolfa Havlíka. Ten je podepsaný například pod filmy Franta mimozemšťan, Bábovky nebo Po čem muži touží.
„Předpokládám, že u tohoto snímku budeme mnohem více používat vlastní zdroje financování. Bez podpory partnerů a koproducentů by naopak nejspíš nevznikl nedávno oceněný film Němá tajemství,“ dodává Jiří Tuček s odkazem na společnost Cranium Fundi, která byla generálním partnerem filmu.
Zároveň dodává, že licence na artovější snímky, jako jsou právě Němá tajemství a Promlčeno, se mu s jeho distributorskou společností povedlo dostat do zahraničí. „Divák, který se na ně dívá v Japonsku, Jihoafrické republice nebo v Spojených státech, má větší šanci porozumět jim než českým komediím, které se opírají o lokální humor, zvyky a mentalitu.“
Donart nyní pracuje na zmíněné komedii Rudolfa Havlíka, brzy ale bude do kin uvádět i dokument Dogspiracy mapující psí množírny na území USA a Velké Británie. Ještě dříve Jiří Tuček uvede snímek Zahradníkův rok režiséra a scenáristy Jiřího Havelky.