Ze Slovenska se kvůli Avatarovi stěhoval na Zéland. Pak ho režíroval sám Cameron
Peter Bodnár měl sen. Potkat se s Jamesem Cameronem a účastnit se natáčení jeho velkofilmů Avatar. Odstěhoval se na Nový Zéland a nakonec se dočkal. A mohl zblízka pozorovat režisérského génia, jak tvoří asi největší filmový spektákl současnosti.
Když mu bylo jedenáct, uviděl poprvé Titanic. Osudová love story, velkolepý filmový zážitek, jímavá titulní píseň od Céline Dion… a Peter Bodnár věděl, že jméno tohoto režiséra si musí zapamatovat. James Cameron.
Roky plynuly, Cameronovy hity přibývaly a pak přišel Avatar. „Pro mě to byl Titanic ve vesmíru. Krásná podívaná na oko, ale i spoustu emocí,“ líčí devětatřicetiletý Peter Bodnár.
Že teď, v roce 2025, půjde do kin třetí Avatar, na kterém Bodnár pracoval a setkal se se svým idolem Cameronem, zní tehdejším pohledem jako těžko uvěřitelný sen. Ale slovenský milovník kinematografie si za ním poctivě šel.
Tak tedy ještě jeden skok v čase, 2014. Dospívající Bodnár zatoužil si zkusit život v zahraničí. Poohlížel se po anglicky hovořících zemích, a když zjistil, že se Cameron chystá natáčet další díly Avatara na Novém Zélandu, bylo rozhodnuto.
„Může to znít vtipně, ale bylo mým velkým snem se s ním potkat nebo ho aspoň vidět. Nebo aspoň žít v jeho blízkosti,“ pousmál se. V roce 2015 odletěl do Wellingtonu na roční holiday working visa, našel si práci v supermarketu a začal nový život.
V zaměstnání se osvědčil, a tak se z prodavače vypracoval na manažera kvality potravin a získal rezidenční víza. První část mise byla splněná.
A pak se konečně začala rýsovat i ta druhá. V médiích proběhla zpráva, že Cameron se po losangeleské části natáčení chystá pokračovat s pracemi na Avatarovi 2 a 3 (vznikaly současně) na Novém Zélandu ve Stone Street Studios, kde se chystala i jednička.
Bodnár se na radu kamaráda přihlásil do místní filmové agentury a za pár měsíců skutečně přišel e-mail, zdali se nechtějí jako komparzisté účastnit natáčení velkého hollywoodského projektu s krycím jménem Coral. Jeho skutečný název ale pro nikoho tajemstvím nebyl. Avatar.
„Samozřejmě, že ano!“ vzpomíná Bodnár. „Znamenalo to pro mě strašně moc. Tehdy jsem ještě nevěděl, jak to probíhá, s kým budeme pracovat. Netušil jsem, jestli se Cameron vůbec ukáže, nebo budeme odkázáni na jeho asistenty, a on opravdu často dorazil.“
A zároveň potvrzuje, že kouzlo jednoho z nejvyhlášenějších hollywoodských režisérů není jen mýtus. „Energie, kterou vždy přinesl na plac, byla neuvěřitelná. Když už další dny u scén nebýval, bylo to znát, že to nemělo takový drive.“
Poprvé se Bodnár natáčení účastnil v roce 2019, na plac se ale vracel každý rok až do toho loňského, kdy se dodělávaly scény do třetího filmu. Celkem tam strávil asi deset dní. „Není to každodenní práce, jen když se typově hodíte do záběru, tak vás zavolají,“ přibližuje.
Natáčecí dny mohou být proklatě dlouhé, někdy se začíná kolem třetí ráno. Důvod je logický, aby se každý včas dostal na make-up a zkoušky kostýmů. Při nejpočetnější scéně šlo až o 150 komparzistů, tudíž příprava celé sestavy dá zabrat.
A kolem deváté, když přichází na plac režisér, už musejí být všichni ready. Pak nastává čas delikátní práce na jednotlivých záběrech a zároveň snahy komparzistů urvat co nejvýhodnější pozici.
„Nejtěžší je sedět v koutě a nebýt vybraný vůbec,“ líčí Bodnár. „Zažil jsem to jen jednou; peníze dostanete i tak, ale stejně to dost lidí odradilo. Měli jsme tři sta dolarů za den, tedy asi za osm a půl hodiny. Když to bylo déle, tak byly příplatky. Deset procent si bere agentura, ale neřešil jsem, kolik jsem si vydělal, většina lidí tam je kvůli zážitku.“
Režisér si často vybírá lidi do předních řad hromadných scén i podle výšky, řeší se také barva kostýmů, aby vedle sebe dobře ladily. „Mají na to dobré oko a vědí, kam koho dát. Všichni každopádně chtěli být na kameře,“ podotýká Bodnár.
Zážitek to byl pro celý štáb komparzistů, což zároveň neznamená, že to byla jednoduchá práce. Některé dny se protáhly od brzkého rána klidně do desáté hodiny večerní. Jindy se zas jednotlivé scény opakovaly do vyčerpání: a entuziasticky běhat, předstírat leknutí nebo pád, to dá na dvacátý pokus už zabrat.
Motivátorem ale býval leckdy ten nejpovolanější. „Během jedné scény za mnou přišel osobně Cameron a začal mi říkat, jak mám reagovat na výbuch, jak mám přirozeně vypadat na kameře. V tu chvíli jsem byl úplně mimo, moje duše odešla z těla,“ směje se Bodnár.
Srdce tuze toužilo se v tu chvíli režisérovi vyznat z letitého obdivu, hlava ale velila mlčet. „Myslím, že ocení spíš profesionalitu při práci.“ K užšímu kontaktu tak nedošlo, přesto mohl Bodnár pozorovat génia řadu dní zblízka při natáčení.
„Vždy nám poděkoval za super odvedenou práci. Lidé možná nevědí, že je velmi vtipný, má takový suchý, maskulinní humor. Zároveň má šarm, něco z něho vyzařuje. Někdy ale jeho podřízení protáčeli očima, má na ně veliké nároky,“ přibližuje Bodnár.
První Avatar sbíral takřka výhradně nadšené ohlasy, další díly už publikum začaly rozdělovat a pro mnoho diváků jsou jen efektním spektáklem bez většího kouzla. Bodnár ale míní, že jejich kouzlo ocení diváci až později.
„Jsou to poctivé, těžkotonážní blockbustery, na první pohled dají tolik vjemů, že si řeknete: To je brutální, co to bylo? A až během pár dní si člověk uvědomí, že to musí vidět znova, zažít si příběh a vrátit se do světa Avatara.“ Jemu přímo se to povedlo častěji, než si kdy mohl nechat zdát.
The post Ze Slovenska se kvůli Avatarovi stěhoval na Zéland. Pak ho režíroval sám Cameron appeared first on Forbes.