USA vs. Venezuela. Vše, co potřebujete vědět o tom, co se stalo a co bude dál
Víkendový americký zásah ve Venezuele otřásl celým světem. Tamní diktátor Nicolás Maduro skončil v newyorském vězení, USA se chystají jihoamerickou zemi spravovat po svém a těžit její masivní zásoby ropy. Zde je vše, co k tomu potřebujete vědět.
Dojde ve Venezuele ke změně režimu?
Po Madurově zajetí se vlády v zemi chopila jeho „režimní“ viceprezidentka Delcy Rodríguez. Po prvotních fámách, že utekla do Ruska, se objevila ve státní televizi na záběrech z prezidentského paláce Miraflores, kde vedla zasedání vlády.
Rodríguez ještě v sobotu ostře odsoudila americkou operaci jako „ukrutnost“ porušující mezinárodní právo a o Trumpově administrativě mluvila jako o „extrémistech“. Trump jí následně pohrozil, že pokud bude vzdorovat, tak za to zaplatí „pravděpodobně vyšší cenu“ než sám Maduro. V neděli už Rodríguez na Telegramu napsala, že její prioritou je „směřovat k vyváženému a respektujícímu vztahu mezi USA a Venezuelou“.
Trump o víkendu několikrát řekl, že Venezuele budou nyní dočasně vládnout USA. Jeho ministr zahraničí Marco Rubio tato prohlášení v neděli mírnil s tím, že místo vládnutí na denní bázi budou Spojené státy kontrolovat směřování země pomocí „ropné karantény“ – kompletní blokády venezuelského obchodu s ropou, na kterém tamní ekonomika stojí a padá.
Měly USA právo takto zasáhnout?
Ozbrojená intervence jednoho státu na území jiného je z pohledu mezinárodního práva přijatelná pouze v případě, že jde o sebeobranu. Nebo akci, kterou posvětila Rada bezpečnosti OSN. Mandát OSN zde chybí, v radě bezpečnosti by tuhle rezoluci zřejmě vetovali spojenci Caracasu Rusko a Čína.
Podle Washingtonu se nejedná o vyhlášení války Venezuele, nýbrž o „policejní zásah“. Válku by totiž musel schválit americký Kongres, který o víkendové operaci nařízené Trumpem dopředu nevěděl.
Proč si USA došláply zrovna na Venezuelu?
Spojené státy uvalují na Venezuelu sankce už od roku 2005, kdy socialistický režim Madurova předchůdce Huga Cháveze začal nabývat autoritářských rysů. Tlak nabral na obrátkách během prvního Trumpova funkčního období, kdy jeho administrativa poprvé označila Madura za obchodníka s drogami. Trump už tehdy hrozil Venezuele vojenským vpádem.
Loni Spojené státy vypsaly za pomoc s dopadením Madura odměnu padesát milionů dolarů. V září pak americká armáda začala pod záminkou války s drogami potápět lodě plující z Venezuely. Nepředložila ovšem žádný důkaz, že by plavidla skutečně vezla drogy mířící do USA.
Tohle zdůvodnění však dává Trumpovi možnost obhajovat zásah jako záležitost americké národní bezpečnosti. A prezentovat Venezuelu jako domácí problém, nikoliv zahraniční, jelikož Trumpova voličská základna zahraniční intervence USA vesměs odmítá.
Dalším důvodem je nová americká Národní bezpečnostní strategie zveřejněná v prosinci. V ní stojí, že nejvyšší prioritou se pro Washington stává západní hemisféra. Trump ji prohlašuje za sféru vlivu USA, přičemž víkendová operace ukázala, že to myslí vážně.
V neposlední řadě je zde fakt, že Venezuela je pro Trumpa relativně snadným cílem. Tamní režim je extrémně nepopulární, výsledkem více než dekády Madurovy vlády ve Venezuele je země potácející se na hraně ekonomického kolapsu, téměř osm milionů uprchlíků v okolních zemích – čtvrtina celkové populace – a široké mezinárodní i domácí odmítání legitimity tamních voleb.
Na mezinárodním poli Venezuele nezbyl skoro žádný spojenec. Okolním zemím vadí miliony uprchlíků, s nimiž se musí potýkat, sousední Guyana má navíc s Venezuelou i územní spor. Podpora Ruska a Íránu ochabla, jelikož mají dost svých vlastních problémů, a ruce pryč od ní dává i Čína. Venezuele zbyla pouze podpora od podobně autoritářských režimů v Nikaragui a na Kubě.
Je za tím vším ropa?
Částečně ano. Na venezuelském území se nachází zhruba 300 miliard barelů nevytěžené ropy. Žádná jiná země takto velké zásoby nemá. Těžební potenciál je zde obrovský – země aktuálně těží zhruba milion barelů denně, což není málo, ale před nástupem Nicoláse Madura k moci to bylo dvakrát tolik. A na přelomu 20. a 21. století Venezuela pumpovala více než trojnásobek dnešního objemu produkce.
Maduro a jeho spříznění diktátoři – Miguel Díaz-Canel z Kuby a Daniel Ortega z Nikaraguy – už dříve obvinili USA z toho, že jdou primárně po venezuelské ropě. Stejný názor má i prezident sousední Kolumbie Gustavo Petro.
Washington to odmítá, nicméně Trump v sobotním projevu po Madurově zatčení uvedl, že USA teď „začnou pumpovat“. „Pošleme tam naše velmi velké americké ropné společnosti… Utratí miliardy dolarů, opraví tu strašlivě rozbitou infrastrukturu a začnou pro zemi vydělávat peníze,“ uvedl.
Venezuelská ropa se Spojeným státům hodí, v minulosti tvořila značnou část jejich dovozu černého zlata. USA jsou sice největším producentem ropy na světě, jejich ropa je však příliš lehká. Hodí se na výrobu benzinu, ale na produkci nafty, asfaltu či paliv pro továrny a těžká zařízení nestačí. Na to je potřeba těžká ropa, kterou má právě Venezuela nebo Rusko.
Jaké budou dopady na zbytek světa?
Už od soboty se to v médiích i na sociálních sítí hemží obavami, že americký zásah je signálem pro další světové mocnosti, že si s mezinárodním právem nemusí příliš lámat hlavu. A že systém mezinárodních vztahů budovaný po druhé světové válce, který je založený na pravidlech platících pro všechny, se hroutí.
Podle politického geografa Jana Kofroně však právo silnějšího platilo vždy a nyní se tento stav jen víc obnažuje. „Pokud máte pocit, že se s Venezuelou zhroutil takzvaný ,rule-based’ mezinárodní řád, nemohu než tázavě pozdvihnout obočí. Pokud byste se totiž zeptali kdekoliv mimo Evropu, jen málokdo by vám odkýval, že tu po roce 1945 byl nějaký ,rule-based’ řád. A jen tak mimochodem, i v Evropě to do roku 1990 platilo jen pro její západní část (zapomnětlivým připomeneme třeba sovětskou invazi do Československa),“ napsal Kofroň na síti X.
Zásadní změnu vidí hlavně v tom, že se USA nyní příliš neobtěžují s odůvodněním svého počínání ušlechtilými hodnotami. Tak jako v minulosti rámovaly některé své intervence bojem za demokracii či svobodu. „Tohle je vskutku nóvum a nevěstí to (pro nás) nic dobrého,“ míní Kofroň.
Ostatně sám Trump stihl během 48 hodin po zásahu ve Venezuele pohrozit Kolumbii, že ji čeká podobný osud, a prohlásit, že Kuba za invazi nestojí, protože tamní režim je na hranici padnutí. Zopakoval také, že USA potřebují kvůli své bezpečnosti Grónsko.
Co teď čeká Nicoláse Madura?
V pondělí večer našeho času stane Maduro před newyorským soudemí, kde si vyslechne obvinění z narkoterorismu, logistické a organizační podpory pašování kokainu do USA a také z držení kulometů a dalších ničivých zařízení s cílem použít je proti USA. Je prakticky jisté, že soud zamítne jakoukoli možnost kauce a nařídí Madurovi vazbu až do začátku samotného procesu.
The post USA vs. Venezuela. Vše, co potřebujete vědět o tom, co se stalo a co bude dál appeared first on Forbes.