Revoluce, nebo slepá ulička? Režisér Requiem za sen uvedl seriál vytvořený s AI
Filmy a seriály generované umělou inteligencí už nejsou budoucnost, ale žhavá přítomnost. Za jedním stojí oceňovaný režisér Darren Aronofsky, další tuzemský pokus zamířil i na plátna českých kin. Jaké má taková tvorba limity? A bude nás v budoucnu vůbec zajímat?
Král Karel III. mluví k anglickému parlamentu. Kamera projíždí kolem jeho tváře, pak začne zabírat jeho posluchače s výraznými parukami, tolik typickými pro závěr osmnáctého století. Mohlo by se zdát, že sledujete klasický historický film, jenže… Stačí se zadívat na tváře lidí usazených v parlamentu a všimnete si, že jedna vypadá jako druhá.
Nechce se až věřit, že popsaná scéna pochází z dílny hvězdného režiséra Darrena Aronofského. Však také nejde tak úplně o jeho dílo. Jde o úvod série On This Day… 1776, pod kterou je sice podepsaný autor Requiem za sen nebo Fontány, ale vygenerovala ji umělá inteligence.
Aronofsky se stal vůbec prvním takto významným filmařem, který se rozhodl uvést kompletně AI generovanou sérii. Jednotlivé epizody se stopáží okolo čtyř minut vyprodukovala jeho nová společnost zaměřená na AI tvorbu Primordial Soup, vycházejí na YouTube kanále magazínu Time.
Americký režisér má na kontě i oscarové nominace, ale je jisté, že za tohle dílo ji nedostane. Naopak: sklízí ze všech stran hejt.
Kritik z britského Guardianu třeba napsal: „On This Day… 1776 je opravdu strašné na sledování a všichni, kdo se na tom podíleli, by se měli stydět. Je to zdaleka nejznepokojivější věc, jakou Aronofsky vytvořil – a to jsem viděl i posledních osm minut Requiem za sen,“ připomene drásavý závěr ikonicky děsivého díla filmové historie.
Jenže jakkoli se tomuhle průkopnickému pokusu můžeme posmívat, dá se čekat, že jich bude přibývat. Koneckonců i český štáb vedený Gedeonem Drapákem v polovině ledna představil středometrážní sci-fi film Mindfall Protocol, který vygenerovala čistě umělá inteligence.
Co na nich funguje? A co naopak ne?
Benjamin Franklin jako z digi hororu
V sérii On This Day… 1776 sledujeme v generativně animovaných segmentech a snaze o střihové montáže významné státníky a osobnosti, kterým hlas vypůjčili skuteční herci. Jde tak o bizarní mix, v němž generované lidské tváře křečovitě hledají výraz a emoci. Připomínají obludné voskové figuríny vměstnané do nijakých a stokrát viděných moodboardů, navíc protkané často naprosto nesmyslnými střihy.
Generované postavy navíc naprosto očividně přejímají signifikantní rysy populárních herců, které nevkusně mutují dohromady. Má jít o kombinaci postupů tradiční filmařiny a rodících se AI možností a dle Bena Bitontiho, šéfa filmové a televizní divize magazínu Time, jde o ochutnávku kreativních možností toho, jak nás AI v rukou umělců může vypravěčsky posunout na místa, na něž bychom se dříve nemohli vydat.
Jako bychom snad vkusné a dobu rekonstruující události za skromný rozpočet nemohli již několikrát vidět. Navíc jde o směšný paradox. Generativní AI už ze své podstaty vychází z již několikrát realizované filmařské představy o tom, jak to v určité historické periodě vypadalo. Kam že se to tedy budeme vydávat? No akorát do přerecyklované, zkreslené a všem známé kinematografické reinterpretace, navíc v ohyzdně umělém hávu.
Marketingové fráze nemají s výsledkem nic společného. Sérii je skutečně bolestivé sledovat, natož ji brát divácky relevantně. Fragmentárně rozkouskované tapety jsou vyprázdněnou performancí, nevkusnými ilustracemi dějinných zápisů. Snahy o humor a polidštění děsivě vyhlížejících figur, jejichž modelace vlasů je třeskutě nekonzistentní, jsou akorát maximálně trapné.
Aronofsky jako výkonný producent spolupracoval s modelem od Google DeepMind. Již v půlce minulého roku produkoval krátký film Ancestra, který je značně snesitelnější, právě díky tomu, že se většinu stopáže spoléhá na surreálně laděné pasáže. Konstruuje jakýsi alegorický obraz během toho, co matka rodí, přičemž zaostřuje na transcendentální rovinu a motivy.
S notnou dávkou uštěpačnosti by se snímek dal označit za jakousi naivistickou představu o artovém filmu, navíc pořízenou z Wishe. Jeho sledování však alespoň není trápením a lze u něj chápat alespoň dílčí smysl. On This Day… 1776 je jen zbytečnou záležitostí, kterých při swipování vidíme na sociálních sítích denně tuny a nevěnujeme jim pozornost.
Proč vůbec vznikla? Proč s něčím takovým ztrácet čas, proč do něčeho takového investovat čas, energii a peníze?
Jedna odpověď se nabízí: pro tvůrce s nulovým kapitálem a zázemím může být umělá inteligence pomocníkem, novým nástrojem pro odvážné a ambiciózní nápady, případně novým vyjadřovacím prostředkem.
A další si poslechněme přímo od českého pionýra Drapáka, který se do AI filmového experimentu pustil rovněž.
Sci-fi z Česka
„AI technologie je úžasným způsobem, jak prozkoumávat nové světy, prototypovat, zkoumat a zkoušet. Když jste chtěli dříve udělat nějaké vizuální testy, museli jste umět s 3D, případně si vytvořit set a natočit to. Dnes jste schopni mít během pár hodin velmi kvalitní ukázku vaší představy,“ popisuje Drapák výhody umělé inteligence.
S generativní umělou inteligencí si hraje od roku 2022. Pečlivě sleduje vývoj generovaných obrázků a posléze i videí. Učil se z YouTube, Redditu a příspěvků na síti X. „Jde o rapidně se vyvíjející obor, který se posouvá doslova každé dva týdny. Je nezbytnou součástí sledovat různé aktualizace a vývoje nástrojů. Jde o nekončící proces,“ líčí svou práci.
Námět filmu Mindfall Protocol, točící se okolo zkreslování vzpomínek a technologií, s kolegou vymyslel loni v červnu. Samotný vývoj probíhal od listopadu do letošního ledna. Během procesu tvůrci vrstvili nápady a stopáž z plánovaných sedmi minut nabobtnala na 33. Film měl pak jednorázovou kinopremiéru 15. ledna.
Kreativní výzvy dle Drapáka spočívají především v tom, že tvůrce si musí umět poradit s limitacemi AI. Například obličeje snímané zdálky nejsou moc detailní a generování má problém s náročnějšími pohyby. Tyto nedokonalosti se prý dají důmyslně obcházet tak, aby pro diváka byly co nejméně rušivé, případně se dá vypomoci manuální prací s efekty.
„Z mé perspektivy je zatím nevýhodou kvalita. Tato nevýhoda ale bude brzy pryč. Každý týden se modely zlepšují a posouvají. Během pár měsíců bude extrémně těžké pro filmaře nevyužívat AI v jejich tvorbě, protože ta technologie bude extrémně dobrá,“ předpovídá s ohledem na současné vady.
Klíčovým faktorem pro potenciální úspěch však bude vždy platící konzument. Jak víme, mainstreamové publikum chodí především na herecké hvězdy. Těmi umělá inteligence nedisponuje, dokud někdo neprodá práva na svůj obraz. Což si u Toma Cruise nebo Dwayna Johnsona jen těžko představit. Budou tedy lidé na tyto filmy vůbec chtít?
I v tomto ohledu je Drapák optimistický. „AI filmy budoucnost v kinech určitě mají. U premiéry Mindfall Protocol bylo skvělé vidět, jak se lidé do světa filmu dostali, smáli se, báli se a užili si ho jako normální film, a ne jako technický test. Lidé budou chtít vidět a cítit příběhy na velkém plátně s kamarády a dalšími lidmi, je to kulturní záležitost.“
„Když koukáte na animovaný film nebo film plný CGI, také neřešíte, že je modelovaný 3D programem, že ‘není real’. Vás zajímá příběh, co chtěl režisér předat a ukázat. Nezajímáte se, jaké nástroje byly při výrobě použité. AI vnímám jako další nástroj, který filmaři budou používat. Místo toho, abyste utratili desítky tisíc za efekt nebo 3D záběr, uděláte to za zlomek ceny a času v podobné kvalitě s AI,“ dodává.
Uvádění AI filmů na streamu je podle Drapáka dalším logickým krokem: „Domlouváme distribuci Mindfall Protocol na streamovací platformy. Je pak na nich, aby tam nevpouštěli jen tak nějaké filmy nebo seriály. Ať jsou vytvořené pomocí standardních procesů nebo novými technologiemi, lidé chtějí vidět kvalitní obsah a obraz, a to v Mindfallu máme.“
Ohledně generativní AI se vedou také potřebné diskuse ohledně etiky, autorských práv a hlavně duševního vlastnictví. Snad všechny zasáhla problematika spojená s trendem, kdy jste si mohli během pár sekund vytvořit obrázek ve stylu japonského animačního studia Ghibli. Drapák k těmto otázkám přistupuje pragmaticky.
„Nejsem žádný právník a nejsem odborník na toto téma. Nevím, na jakém obsahu jsou námi používané modely vytrénované. Myslím, že je to stejné jako s námi lidmi. Taky máte své oblíbené hudební umělce, režiséry, kuchaře nebo manažery. Inspirujete, recyklujete a tvoříte nové věci s vaší perspektivou. Podobně na to koukám s AI. Víme, že AI funguje na principu, že se naučí na objemu dat a pak replikuje vstup jako výstup. Funguje podobně jako lidé v tomto směru,“ myslí si.
Drapák se svým filmem hodlá nadále pracovat. „Mindfall Protocol chceme dostat k většímu publiku. Kromě zmíněných streamovacích platforem ještě plánujeme udělat road show v kinech po Česku. Lidi často zajímá i to, jak se takový film tvoří – máme krátké video, co pouštíme po promítání filmu, které vysvětluje naši vizi a jak nahlížíme na AI,“ uzavírá.
Filmoví vizionáři, nebo lidé ve slepé uličce?
Zatím se však drtivá většina těchto rozkolísaných pokusů setkává s hlasitou vlnou odporu stran diváků. Stačí si projet komentáře pod vánoční reklamou Coca-Coly nebo Rohlíku. A to jde zrovna o dva případy, které se vyhýbají záběrům lidí, které AI zkrátka nezvládá, aniž by se naše mysl při sledování nepropadala do hlubin „uncanny valley“, kdy se humanoidní rysy odchylují od reality a tím nás zneklidňují.
Právě absence lidskosti a autenticity je jedním z hlavních problémů, proč bude AI na té nejpovrchnější bázi klasické natáčení ještě dlouho dohánět. A je otázkou, zda jej někdy vůbec dožene. AI generuje vypulírované a kosmopolitní obrazy prosáklé krystalizovaným kýčem a umělostí. To vše se nezdá jako vhodné předpoklady pro seriózní narativní tvorbu s delší stopáží, které bychom měli věnovat čas.
Čím dál více experimentátorů ale věří, že se to v budoucnu zlomí. Aronofského či Drapákovy pokusy nemusejí být dokonalé, ale jednou se na ně může vzpomínat jako na průkopnické.
The post Revoluce, nebo slepá ulička? Režisér Requiem za sen uvedl seriál vytvořený s AI appeared first on Forbes.