Godzilla i Hašek na Hrad. Hokejisté zkusí navázat na triumfy s Kanadou

V prvním vzájemném utkání porážka 0:15, ve druhém dokonce 0:30, v tom dosud posledním 0:5. Měřit šance českých hokejistů před nadcházející klíčovou bitvou s Kanadou podle zmíněných tří olympijských duelů, bylo by snad lepší sledovat místo zápasu počínající smrákání.

Naštěstí jsou tu i mnohem pozitivnější a památné příklady. Právě ty je nyní dobré pro inspiraci připomenout.

Relevantní je navíc jen poslední prohra z vyjmenovaných. Ta, kterou tým Radima Rulíka schytal minulý čtvrtek. Dvouciferné debakly se zrodily v hokejových „prvohorách“, na olympiádách 1920 a 1924, takže fanoušky pálit nemusejí.

Zato čerstvá porážka, v níž národní mužstvo v konfrontaci s kanadskými hvězdami nedalo gól a pětkrát inkasovalo, přináší oprávněné chmury. Po ní se optimismus před nynějším čtvrtfinále, jež rozhodne o úspěchu či neúspěchu na letošních hrách, hledá složitě.

Však také papírové předpoklady poměrně jasně favorizují Kanadu, a jestli se naplní, budou Češi bez medaile. Do bitvy o ně je pošle pouze vítězství, což se Česku, potažmo dřívějšímu Československu, podařilo na olympiádách pětkrát z dosavadních jedenadvaceti pokusů.

Velké zápasy s velmi lichotivým koncem ovšem reprezentace s Kanadou pochopitelně sehrála i na dalších významných turnajích. Kdy jindy je vytáhnout a položit na stůl než teď? Pojďme na to!

Olympiáda ve Svatém Mořici 1948, Československo–Kanada 0:0

Dalo by se říct, že remíza měla cenu zlata. Přišla po deseti porážkách v řadě, jež přinesly hrozivé skóre 2:72 a Čechoslováci je nasbírali na předválečným olympiádách a mistrovstvích světa. Nic jiného než prohry do té doby neznali, takže remíza byla jasným úspěchem, byť k ní mužstvo dokráčelo zabetonováním se ve vlastní obraně.

Jak bylo řečeno, remíza měla patrně cenu zlata. Ve skutečnosti však přinesla stříbro, poněvadž k nejcennějšímu olympijskému kovu stačila remíza soupeři.

Tehdejší lídr československého mužstva Vladimír Zábrodský kouče Mika Bucknu později kritizoval za přílišnou opatrnost, trenér se hájil, že k otevřené partii jeho výběr ještě nedozrál.

Mistrovství světa ve Stockholmu 1949, Československo–Kanada 3:2

Rok po olympiádě v Mořici už dozráno bylo, takže přišly žně. První historické vítězství nad zámořským obrem. Jak se zrodilo? Zápasové referáty popisují vyrovnané klání, které rozhodl v 57. minutě Stanislav Konopásek a Československo se stalo světovým šampionem.

Na zlato ze Stockholmu se dá dívat i jako na zlato pro mrtvé kamarády.

Triumf z roku 1949 je ale obložen tragickými událostmi. Půl roku před ním zahynulo při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche šest československých hokejistů, na zlato ze Stockholmu se tak dá dívat i jako na zlato pro mrtvé kamarády.

Stalo se však bohužel ještě cosi. Vítězství nad Kanadou předcházel Vítězný únor, jak komunistické nazývali puč zkraje roku 1948.

A rudí vládci země s osudy hokejových mistrů světa tvrdě zacvičili. Neumožnili jim odlet za obhajobou titulu do Londýna, místo toho jedenáct z nich odsoudili ve vykonstruovaném procesu za údajnou vlastizradu.

Nejvyšší trest, drakonických patnáct let, dostal brankář Bohumil Modrý. Jen o jeden rok méně „vyfasoval“ útočník Augustin Bubník. „Měli jsme strašný strach, že nás snad i pověsí a neměli k tomu daleko. Těsně před námi byl proces s Miladou Horákovou,“ vzpomínal Bubník po letech.

Kanadský pohár v Montrealu 1976, Československo–Kanada 1:0

V 70. letech minulého století nesměli na olympiádě startovat profesionálové, takže se na ní neobjevovali hráči NHL. Premiérový ročník Kanadského poháru tak byl ostře sledovaným střetnutím těch opravdu nejlepších.

Pro hostitelskou zemi, jež se s oprávněnou pýchou nazývala kolébkou hokeje, začal turnaj šokem. Bobby Orr, Bobby Hull, Phil Esposito a další klenoty kanadského výběru nedokázaly v úvodním utkání ani jednou překonat gólmana Vladimíra Dzurilla, který si díky tomu vysloužil chvilkovou přezdívku Godzilla. A když se v 56. minutě trefil Milan Nový, senzace byla na světě.

Ve finálových repete stejného turnaje už Čechoslováci na Kanadu nestačili, nicméně výhra 1:0 je pěkným příkladem toho, že i proti těm největším hvězdám NHL lze uhrát velký výsledek.

Mistrovství světa ve Vídni 1996, Česko–Kanada 4:2

Devatenáct vteřin před koncem byl stav finále světového šampionátu 2:2. V tom čase dostal útočník Martin Procházka přihrávku od Pavla Patery a skóroval! Gól, gól, gól! Šokovaný soupeř de facto musel udělat zoufalý krok a odvolat brankáře, následně ho do prázdné brány knokautoval Jiří Kučera.

Olympijské hry v Naganu 1998, Česko–Kanada 2:1 po nájezdech

Pevná součást nejen hokejové národní mytologie. I nyní šlo v hledišti v Miláně, kde se letošní olympijský turnaj hraje, spatřit fanoušky ve zlatých kombinézách – na každé z nich bylo verzálkami jedno písmeno tak, aby bylo dohromady utvořeno jméno japonského města, v němž český tým senzačně zazářil.

Kanaďané měli přivézt zlato, ale to se vezlo do Česka.

Přitom se mu dvakrát nevěřilo. Tím spíš v semifinále proti Kanadě, jejíž soupisku zdobili hráči jako Gretzky, Lindros, Yzerman, Roy, Bourque… Právě na olympiádu v Japonsku přijely poprvé všechny hvězdy NHL a „rozkaz“ zněl jasně: neměly zastavit muže s koženou brašnou, nýbrž všechny protivníky, a tím pádem přivézt do Kanady zlato.

Jenže zlato se vezlo do Česka. Úchvatné semifinálové drama skončilo i po prodloužení 1:1, rozhodnout musely samostatné nájezdy. V nich se trefil pouze Robert Reichel, o zbytek se postaral famózní brankář Dominik Hašek, kterého fanoušci v euforii posílali skandováním na Hrad.

Zatímco Kanaďanům povolil Hašek jediný gól, ve finále zavřel „klec“ úplně a Česko díky tomu přetlačilo 1:0 Rusko. Zázrak byl dokonán.

Mistrovství světa ve Vídni 2005, Česko–Kanada 3:0

Vladimír Růžička dotáhl v Naganu tým ke zlatu coby kapitán, o sedm let později dovedl reprezentaci k titulu mistrů světa v roli trenéra. Růžičkův ansámbl korunoval velkolepou jízdu šampionátem finálovou výhrou nad Kanadou, jež měla nabušený kádr, protože v NHL zrovna probíhala výluka.

Také v téhle bitvě byl nepřehlédnutelnou postavou český brankář – na Vladimíra Dzurillu a Dominika Haška navázal Tomáš Vokoun.

Gólman oplýval jistotou i ve finále, přesto se asi jako jediný ze slavících cítil trpce: v afektu ze zákeřných provokací prohrávajících soupeřů připomněl Danymu Heatleymu nehodu, kterou zavinil a zabil při ní spoluhráče. Vokounovy omluvy po zápase Kanaďané nechtěli slyšet.

V kabině vítězů ovšem po zásluze vybuchovalo šampaňské. Vokoun byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje a dostal se do All Stars, spolu s ním v něm byl i obránce Marek Židlický a Jaromír Jágr. Legendární útočník se stal navzdory zraněnému malíčku, na němž měl speciální dlahu, nejproduktivnějším českým hráčem turnaje.

I Jágrův malíček vešel do učebnic české hokejové dějepravy. V nich je – jak jsme právě dosvědčili – zaznamenáno též několik krásných kapitol v souvislosti s bitvami s Kanadou. Kdyby teď přibyla další, nikdo by se nezlobil.

The post Godzilla i Hašek na Hrad. Hokejisté zkusí navázat na triumfy s Kanadou appeared first on Forbes.