Náhlý konec války na Ukrajině může být pro český pracovní trh hrozba, tvrdí expert
Může být případné ukončení války na Ukrajině hrozbou pro domácí pracovní trh? Jak je možné, že se filipínští zaměstnanci dokážou snadno přizpůsobit tuzemskému prostředí? A proč naopak příliš nefunguje export českých pracovníků do zahraničí? O tom všem hovoří Tomáš Surka, expert na globální mobilitu pracovní síly z personální skupiny Orienta.
Tomáš Surka je řídícím partnerem společnosti Orienta Czech, ta je součástí stejnojmenné italské personální agentury, která sama zaměstnává asi 7800 lidí. Dlouhodobě se věnuje problematice řízené pracovní migrace a zaměstnávání cizinců, tedy jednomu z největších trendů na současném českém pracovním trhu.
Orienta se posledních pět let zaměřuje hlavně na Filipínce, kterým zprostředkovává práci v tuzemsku. Za tímto účelem dokonce založila společnost Prime Search, která sídlí přímo v Manile. Právě Filipínci totiž tvoří až devadesát procent pracovní síly, kterou Orienta a Prime Search svým klientům v Česku zajišťují.
Vedle českého trhu zprostředkovává filipínské pracovníky i do řady dalších států Evropské unie a na Blízký východ. Dohromady jde zhruba o čtyři tisíce osob ročně. Z toho přibližně osm stovek zaměstnanců ročně připadá na tuzemské firmy.
„Česko je stále nejprůmyslovější ekonomikou v Evropské unii, takže se bavíme hlavně o pozicích do výrobních podniků, od profesí, jako jsou svářeči, CNC obráběči a navázané pozice, až po specializovaná místa v leteckém a obranném průmyslu, který mimořádně rychle roste a lokálně již nemá kde brát,“ vysvětluje Surka.
Kromě toho ale podle něj v Česku dlouhodobě chybí velké množství zaměstnanců například v logistice, pohostinství nebo zdravotnictví.
Proč vlastně zrovna Filipínci a čím jsou zajímaví pro český pracovní trh? Svoji roli hraje vedle jejich silné motivace k práci v Evropě kulturní blízkost. Díky svým křesťanským kořenům mají Filipínci podobné zvyky a svátky jako Češi. Většina z nich se rovněž bez potíží domluví anglicky, takže odpadá jazyková bariéra. Taktéž evropský průmysl je velmi podobný výrobním oblastem, na které jsou Filipínci zvyklí z domova.
V případě tuzemska je klíčový také fakt, že se země vejde do českého úředního režimu „kvalifikovaný zaměstnanec“ (spadá do něj dále například Ukrajina, Indie či Arménie – pozn. red.). V tom patří dokonce k nejpreferovanějším zemím. Stát teoreticky povoluje, aby z Filipín do Česka ročně přišlo až 10 300 pracovníků. Třeba v případě zmiňované Indie je ale kvóta jen 500 osob.
Filipínce samozřejmě lákají na Česku i lepší mzdové podmínky, než jaké mají v mateřské zemi. „Na Filipínách v podstatě nenajdete rodinu, která by neměla někoho, kdo pracuje v zahraničí a nedotuje z toho ostatní členy, kteří zůstávají doma,“ vysvětluje Surka.
„Je to dokonce obrovská součást filipínské ekonomiky. Přeshraniční převody peněz od zahraničních pracovníků rodině či známým v domovské zemi tvoří dnes asi devět procent celého HDP Filipín. Sektor vývozu pracovní síly je tedy pro tento asijský stát velmi důležitý a značně regulovaný. Mají na to dokonce speciální ministerstvo,“ doplňuje Surka.
Filipínci nicméně nebyli preferovanou volbou pro český, respektive evropský trh vždycky. Firma nejprve stavěla svůj byznys na kvalifikovaných pracovnících z Rumunska a Bulharska. Po vstupu těchto zemí do Evropské unie v roce 2007 se ale zájem tamních obyvatel o práci v Česku významně snížil.
Svoji pozornost tak společnost později zaměřila na Ukrajinu, ale tento model zase narušilo zahájení ruské invaze v roce 2022.
„Pamatuju si ten okamžik velmi přesně. Prováděli jsme tehdy právě náborovou vlnu, v jejímž rámci jsme již měli zajištěná platná, a dokonce i udělená víza pro zhruba tisíc Ukrajinců. Jenže nastal nečekaný problém, který nám to úplně rozstřelil,“ vzpomíná Surka.
„Ti lidé, ve velké většině muži, byli stále fyzicky na Ukrajině. Najednou přišel zákaz vycestování mužů mezi osmnácti a pětašedesáti lety a my to mohli celé zahodit,“ dodává s povzdechem.
Probíhající konflikt ve východní Evropě navíc může podle Surky destabilizovat český pracovní trh znovu tím, kdyby z ničeho nic skončil. Právě ukrajinští řidiči totiž v současné době tvoří páteř domácí kamionové a autobusové dopravy. Proti jejich případnému odchodu se firmy snaží zajistit už teď. Třeba právě náborem Filipínců.
„Zde ale často narážíme na problém s uznáváním asijských řidičských průkazů. I to je pak jeden z důvodů, proč na českých silnicích už dnes chybějí desítky tisíc profesionálních řidičů,“ poukazuje Surka s tím, že velmi podobným problémem, byť s menší vstupní bariérou, trpí i české stavebnictví, které také momentálně stojí na již teď nedostatkových pracovnících z Ukrajiny.
„Stavební firmy mají velké obavy, co se bude dít v případě ukončení konfliktu, kde se čeká velký odliv pracovníků za účelem rekonstrukce Ukrajiny,“ varuje Surka.
Na předposledním ročníku Forbes konference Lepší Česko opakovaně zaznívaly hlasy, že zaměstnávání zahraničních pracovníků v takové míře, aby pokrylo požadavky domácích firem, brání úzké hrdlo v podobě velmi zdlouhavého úředního procesu. To se ale podle Surky již mění.
„V posledních letech se nám ten proces zrychlil díky tomu, že česká ambasáda na Filipínách výrazně personálně posílila a tamní spolupráce funguje velmi dobře. Od prvotního požadavku po to, kdy ten člověk reálně nastoupí, jsou to dnes nějaké čtyři měsíce, dříve to bylo kolem deseti měsíců,“ upřesňuje Surka.
Jedním dechem však dodává, že prostor pro zlepšení tu stále je. „Problém je, že do toho vstupuje agenda několika ministerstev – ministerstva práce, průmyslu a obchodu, zahraničí, a dokonce vnitra. Takže je to poměrně složité,“ zamýšlí se.
Zajímavý je také důvod, proč agentura prakticky rezignovala na opačný scénář, tedy export českých pracovníků do ciziny.
„V nějakých případech jsme to zkoušeli, ale ukázalo se, že čeští pracovníci jsou jedni z těch nejvíc statických v celé Evropě. Za prací se stěhovat nechtějí ani v rámci republiky, natož pak z ní pryč,“ podotýká Surka.
Jedním důvodem je podle něj fakt, že v České republice stále přetrvává hodně velká obsese vlastním bydlením. Například Poláci nebo Slováci jsou v tomto daleko pružnější. V tuzemsku je proto snad nejnižší mobilita pracovní síly vůbec.
„Druhým důvodem může být, že Česko má dlouhodobě velmi nízkou míru nezaměstnanosti, dokonce jednu z nejnižších v Evropské unii, a není tu tedy takový tlak práci měnit,“ uzavírá Surka.
The post Náhlý konec války na Ukrajině může být pro český pracovní trh hrozba, tvrdí expert appeared first on Forbes.