Dovětek k maturitním zkouškám
25. 2. 2017
Je mi opravdu líto, že většina čtenářů a následně diskutujících, nepochopila mé pojednání v mém předchozím článku a tím i vlastní podstatu věci, zda maturity ano či ne. Nechci nikoho podezírat z nedostatku logického myšlení, ale jak jsem z diskuzních příspěvků zjistil, celá řada diskutujících se zmíněné podstatě, tj. otázce, zda maturity ano nebo ne, vyhnula obloukem. Dovolím si zopakovat svoji základní myšlenku a názor na maturity jako takové.
Ve svém pojednání jsem uvedl, že pokud by se žáci či studenti v samotném průběhu studií dostatečně či patřičně věnovali výuce, čímž by získali potřebné vědomosti a znalosti, pak by samotné maturity byly zbytečné, resp. jen tzv. třešničkou na dortu. Protože tomu tak není, jsou pro ně maturity velmi náročným biflováním, které jim nemusí vždy přinést potřebný efekt. Jak jsem poznamenal, studenti se musí na maturity usilovně připravovat tzv. biflováním, snaží se co nejvíce vědomostí „narvat“ do hlavy, ale kolik jim tam zbude po maturitní zkoušce, je opravdu otázka.
Dále jsem uvedl, že školy jsou zde primárně od toho, aby v ní žáci či studenti nabyli pro život potřebné vzdělání a vědomosti, ale také, že kvalita a úroveň školství stojí na připravenosti a kvalitě učitelského personálu, na kvalitě (ne kvantitě) osnov a učebních materiálů a na samotné kvalitě vzdělávacího procesu.
Pokud čtenář pochopí základní podstatu významu školy a jejího poslání, musí následně také pochopit, že žák či student navštěvuje školu proto, aby se a zde a neříkám něčemu naučil, ale naučil tomu, čemu senaučit má, tedy co se vyučuje, přednáší, studuje atd. Uvedl jsem, že úroveň procesu vzdělávání se může zcela logicky lišit (a také se liší) a to od individuálních možností a schopností žáka či studenta, protože ne všichni mají stejné předpoklady ke studiu a učení. Od toho ale existuje klasifikace, která by měla objektivně ohodnotit kvalitu a úroveň vědomostí získaných studiem. Ostatně učitelský sbor by měl mít schopnosti a předpoklady diferencovat (a nepochybně se to také dělá), že na méně nadané žáky či studenty se bere jistý zřetel, což ovšem neznamená, že by od nich nebyly, v rámci jejich možností, požadovány co nejlepší výsledky.
Zopakuji tedy mé hlavní myšlenky,co čtenáři zřejmě nerespektovali.
- Žák či student chodí do školy proto, aby se naučil tomu, čemu se naučit má
- Podle toho, kolik se naučí a kolik toho ví a zná je objektivně klasifikován
- V posledním ročníku by na základě klasifikace měla být konečná známka, třeba u požadovaného jazyka českého nebo matematiky, výsledkem za celé období učebně- vzdělávacího procesu žáka či studenta školy na té které úrovni (střední, odborná atd.)
- Tyto výsledky by byly důkazem toho, kolik se toho skutečně v průběhu studií naučil, kolik toho zná a jaké má ze studií celkové vědomosti
- Z tohoto klasifikačního hodnocení o prospěchu vydat celkový vzdělanostní verdikt resp. vysvědčení žáka či studenta, ve smyslu vydání „Certifikátu, případně Osvědčení o absolvovaném vzdělání“ s uvedením stupně úrovně (úspěšnosti) studií, např. známkou 1 nebo slovy výborný, 2 slovy dobrý, 3 slovy dostatečný, 4 slovy prospěl, 5 slovy neprospěl. Takto získané kvalifikační „osvědčení“ studenta o absolvovaném studiu by mohlo být zcela na úrovni maturitní zkoušky s tím, že by nebylo nutné vědomosti studentů prokazovat zvláštní, samostatnou zkouškou, čím je maturita.
Budu se opakovat když podotknu, že k tomu je nutné vytvořit celkové podmínky, které spočívají ve vytvoření kvalitních elementárních principů procesu vzdělávání, zajistit vysokou kvalitu a úroveň všeobecného školství samotného, připravenost a kvalitu učitelského sboru a odpovědné vedení škol, klást na studenty vyšší nároky, od učitelského sboru a vedení škol vyžadovat kvalitu vyučování a objektivní hodnocení, zajistit trvalou kvalitu osnov, učebních materiálů a v neposlední řadě také brát zřetel na aktuální potřebu společnosti.
Jedna poznámka na okraj. Pokud se nemýlím, řada různých procesů, kde jde o získávání vědomostí, např. kursy, školení, semináře apod., končí zpravidla nějakou zkouškou, říká se jí závěrečná zkouška. Neumím si představit, že by absolventi byli po skončení jednorázově ohodnoceni, tj. klasifikováni, ale pro prokázání jejich maximálních znalostí by z některých školených produktů skládali ještě jedny zkoušky, podobné maturitě! Apropó, proč se dělají maturity jen ze tří vybraných předmětů a ne ze všech, které studenti v průběhu studií absolvovali? Ty ostatní předměty nejsou tak důležité? Proč se tedy učí, když na nich zřejmě zas až „tolik“ nezáleží? Má to opodstatnění a logiku? Není to poněkud mimo mísu?
Řada diskutujících se obšírně zabývalo, nevím proč, matematikou, potažmo maturitou z matematiky,přestože jsem se ani jediným slovem nezmínil, že bych snad matematiku zavrhoval nebo jí nějak opovrhoval. Přesto velká část diskuze byla věnována právě matematice. Vůbec nepochybuji o tom, jaký význam ve vzdělávání, notabene v životě matematika má. Sám v matematice také nějak zvlášť nevynikám, nicméně obdivuji ty, pro které je matematika hrou, koníčkem, zálibou, prostě, že s ní nemají problémy. Přesto jsou lidé, kterým „matika“, jak se říká, nebyla dána sudičkami do vínku a mají s ní (mnohdy) celoživotní problémy. To je ovšem věc zcela jiného charakteru než o čem je řeč, tedy o maturitách. Ostatně podobné problémy jsou u řady lidí co se týká jazyka českého, zvláště gramatiky, literatury, zeměpisu apod. Tak asi tolik, co jsem chtěl dodat na dovysvětlenou k tématu MATURITY ANO NEBO NE! Jak prosté, Watsone!