Vyrostl na Smetanovi s Dvořákem. V Praze teď dirigoval unikátní kinokoncerty
Bylo to jako návštěva koncertu a kina zároveň. A především to byl zážitek: i díky proslulému dirigentovi Ernstu van Tielovi, který v Praze dirigoval jedinečné kinokoncerty Harry Potter a Kámen mudrců.
Zhasnutá světla, zářící plátno a jemně nasvícené pódium, na němž devadesátičlenný orchestr Filharmoniků hlavního města Prahy pečlivě naslouchá jisté ruce zkušeného dirigenta.
Na začátku února hostilo pražské O2 Universum pozoruhodnou událost: dva kinokoncerty, při nichž běželo promítání prvního dílu z filmové ságy Harry Potter a k tomu hrál orchestr živě magickou hudbu Johna Williamse, která ho doprovází.
V čele orchestru stál Ernst van Tiel, nizozemský dirigent, který řídil orchestry po celém světě a jen s touto show objíždí na padesát zemí. Dirigoval ale i jiné filmové koncerty a také Bruselskou filharmonii, když v roce 2011 nahrávala hudbu k oscarovému snímku Umělec, jenž za hudbu posbíral spoustu cen.
S českými zeměmi ho přitom pojí zvláštní pouto. Nijak se netají obdivem ke skladatelům Antonínu Dvořákovi, Bedřichu Smetanovi či Leoši Janáčkovi.
„Pouštěl jsem si je hrozně moc. Vltava, Prodaná nevěsta, Dvořákův Smyčcový kvartet číslo 12. To jsem poslouchal ještě dřív, než jsem se vůbec chtěl stát muzikantem,“ vypráví.
V Česku není poprvé, vystupoval na festivalu Soundtrack Poděbrady, kde dirigoval kinokoncert Formanova Amadea. Netradiční formát koncertů si oblíbil.
„Je to hudba na jevišti. Dlouho byl film považovaný za něco méně než opera nebo balet, tímhle spojením se dostává na stejnou úroveň,“ přemítá Van Tiel.
Připomíná, že podobná vystoupení se odehrávají už skoro sto let a zmiňuje jako průkopníka film Alexandr Něvský z roku 1938 a hudbu Sergeje Prokofjeva, který ji posléze uváděl i jako koncertní kantátu.
„To byl možná jeden z prvních případů, kdy mohli lidé zažít něco podobného,“ míní Van Tiel.
On sám už filmových koncertů dirigoval spoustu. Jedním z prvních byl Gladiátor. „Neměl jsem velká očekávání o uměleckém výsledku. A nakonec mě to mile překvapilo!“ Následovalo West Side Story, Zpívaní v dešti, E. T. – Mimozemšťan, první Indiana Jones, Titanic…
Spoustu dalších už vyhlíží, například na hudbu a promítání Pána prstenů, každý soundtrack by ale tímto způsobem dirigovat nechtěl, jakkoli milovaný film by to mohl být.
„Některé snímky nemají dost hudby pro tento typ vystoupení nebo se obecně nehodí. Můžeme dát na pódium osmdesát lidí a řada z nich může třeba půl hodiny čekat a nehrát, to nejde,“ vypráví. Zdráhal se také dirigovat koncert k filmu Joker. „Nemám rád tyhle agresivní snímky.“
Harry Potter je ale jiný příběh. A jeho hudbu si zamiloval, však také zůstává funkční jistotou jinak kvalitativně kolísavé osmidílné ságy.
Velkou zásluhu na tom má John Williams, který skládal pro první tři snímky a udal styl, nezaostali ale ani další, zejména Nicholas Hooper (pátý a šestý díl) a Alexandre Desplat (sedmý a osmý).
„Baví mě i příběh, hlavně u prvních čtyř filmů. Ale hudba je fantastická po celou sérii. Přitom udržet laťku Johna Williamse, zachovat jeho atmosféru a zároveň ho neimitovat, to není vůbec lehký úkol,“ podotýká Van Tiel.
Mistrovství skladatelské legendy se při kinokoncertech ukazuje naplno. Vnímáte i ty skladby, které ve filmu působí jen jako doplněk na pozadí. „Při dirigování si hudbu užívám mnohem víc, vynikne lépe než v kině. A diváci zase mají pocit, že když hraje živý orchestr, tak jako by na scéně byli i živí herci.“
Řídit orchestr při promítání filmu je přitom velká výzva: snímek nemilosrdně běží a těleso musí stíhat jeho tempo, jinak bude zle. „Strávil jsem nad tím dost času, než jsem zjistil, jak se synchronizovat, jak být načas, jak nachystat orchestr,“ přiznává Van Tiel.
Proto se při vystoupení zcela koncentruje na hudbu, dění na plátně takřka nevnímá. Však zná filmy obvykle velmi dobře, což platí i u prvního dílu Harryho Pottera. „Ten má speciální kouzlo. Všechno je nové, překvapivé. Je to jako pohádka!“