Racionální vizionář. Plecháč o dvou letech v Moseru i výhře v Czech Grand Designu
Jak přemýšlí čerstvý laureát prestižního designérského ocenění? V rozhovoru pro Forbes mluví nejen o svých inspiracích.
Jan Plecháč ovládl včerejší ceny Czech Grand Design. Nejenže se stal designérem a grand designérem roku, ale uspěla i sklářská firma Moser, v jejímž čele dva roky stojí.
Na pódiu se za ten večer objevil hned třikrát. Poprvé, když přebíral cenu pro nejlepšího českého designéra minulého roku, podruhé po boku CEO Moseru Pavla Mencla, který společně s ním obdržel cenu pro nejlepšího výrobce roku 2023, a potřetí jako celkový vítěz letošního ročníku ocenění Czech Grand Design.
Jan Plecháč je na české designérské scéně už téměř patnáct let, před čtrnácti si ještě jako student došel pro vítězství v kategorii Objev roku. V roce 2012 založil se svým tehdejším kamarádem ze školy úspěšné designérské studio Jan Plechac & Henry Wielgus. Společně pracovali pro Lasvit, italskou značku Cappellini, Luminaire, ale i Rossanu Orlandi.
Před dvěma lety se stal Plecháč kreativním ředitelem tradiční sklářské značky Moser a v roce minulém představil hned několik novinek: vázu Abyss, jemnou kolekci váz Duše lesa nebo Harmonic. Právě za všechny zmíněné skleněné objekty, které jsou ukázkou nového směřování a svěží síly téměř sto sedmdesát let staré značky, získal cenu Grand designér roku 2023.
I když při jejím přebírání působil sebevědomě, následující den ve svém vršovickém studiu bez okolků prozrazuje, že ho ceny Czech Grand Design vždy stresovaly. „Nominován jsem byl několikrát, a i když jsem věděl, že nemám na výhru šanci, těsně před vyhlášením mám vždy pocit, že mi vyskočí srdce z těla,“ přiznává. Jinak tomu prý nebylo ani tentokrát.
Míváte tyhle pocity často?
Ne. Mám to spojené jen s Czech Grand Designem, vůbec to nechápu. Říkal jsem si, jestli nemám jít na nějakou speciální jógu, abych se odblokoval… (smích) Jsem jako malý kluk. Byl jsem v nejrůznějších soutěžích, ale nikdy jsem v sobě neměl tolik napětí. Už to ze mě naštěstí spadlo.
Potřeboval jste tu cenu jako ujištění, že svou práci děláte správně?
Když člověk vyhraje, ta satisfakce tam samozřejmě je. Ceny si moc vážím a jsem za ni rád. Je ale pravda, že když pracuji, nikdy nepřemýšlím nad cenami – chci, aby moje věci byly prostě dobré. Všechna ocenění přicházejí nějak mimoděk. A teď to bylo mimoděk obzvlášť, protože jsem se extrémně soustředil na Moser a na cenu jsem vůbec nemyslel.
Chápu tedy správně, že byly naopak roky, kdy jste na ni pomýšlel?
S Henrym jsme na ni měli zálusk a věřili jsme, že jsme měli vyhrát. Bylo to před deseti lety, kdy jsme společně vytvořili i v zahraničí úspěšný projekt Never Ending Glory pro Lasvit. Nevyhráli jsme, ale všechno asi dopadlo, jak mělo. Mám radost za vítězství právě s Moserem. O to víc si ceny vážím.
Někdy je třeba trochu provokovat, abychom se hýbali dopředu.
Při včerejším slavnostním předávání jste se na pódiu tak trochu špičkovali s ředitelem Moseru. On říkal, že rozhodnutí vás najmout lituje tak jednou za týden, vy jste ve vtipu odpověděl, že nástupu do Moseru litujete jednou za čtrnáct dní…
Je důležité si říct, že pozice art directora není o tom, že bych zaměstnancům ve firmě říkal jen hezké věci. Někdy je třeba trochu provokovat, abychom se hýbali dopředu. Myslím, že špičkování je pro nás všechny důležité. Mám naturel experimentátora, takže můžu být občas náročný. Myslím ale, že jsem v prvním roce firmu tolik poznal a nechal ji k sobě promlouvat, že vedení nemusí mít strach. Jasně, občas k výměně názorů dojde, ale to se děje asi ve všech firmách.
Ve funkci jste dva roky. Jak se na ně s odstupem času díváte?
Máme za sebou krásný start, ale jak jsem říkal včera, je to jenom začátek. Pro firmu, která tu je skoro sto sedmdesát let, je tohle pořád nic. Jestli to myslíme vážně, musíme v podobném duchu pořád pokračovat. Ilustruji to historkou z konce minulého roku, kdy jsme se se ocitli s vázou Abyss na přebalu Wallpaperu. Jeden z majitelů se mě ptal: Co to vlastně pro nás teď znamená?
A já mu odpověděl, že to neznamená vůbec nic – tohle musíme dělat pořád, ideálně dalších deset let. Pokud chcete vybudovat pořádný love brand, chce to čas.
Jak se s touhle dlouhodobou vizí chodí každý den do práce?
Mně to vyhovuje, jsem člověk, který má dlouhé trati rád. Když jsem do Moseru přišel, lidé byli trochu nervózní a říkali si, jestli moc nepovídám a jestli něco taky někdy navrhnu. Tlak jsem cítil, ale nenechal jsem se jím rozhodit, protože jsem věděl, že potřebuji odstup a čas to všechno pořádně promyslet. Věřím, že to mělo z dlouhodobého hlediska smysl.
Dokážete si představit, že jste ve funkci kreativního ředitele zmíněných deset let?
Určitě. Jestli se to povede naplnit, to je druhá věc.
Jak dlouho by podle vás měla firma mít stejného kreativního ředitele?
Netuším, záleží na člověku a na firmě. Včera večer vedle mě seděl Maxim Velčovský, který je v Lasvitu čtrnáct let, Lucie Koldová slavila minulý rok v Brokisu desáté výročí. Když chcete udělat kus práce, musíte tam nějakou dobu být.
A jestli je to pro dobro firmy? Záleží na tom, jestli máte společnosti co dát a jestli má ona co dát vám.
Myslím ale, že přílišná fluktuace by firmě mohla uškodit. Když nastavujete novou tvář a cestu, je dobré ji chvíli držet. Moser je velký koráb, takže vychylování trvá dlouho. Než to všechno vypilujete, potřebujete čas.
V rozhovoru pro Forbes z konce roku 2022 jste řekl, že k nastolení vaší vize, otočení a omlazení korábu, budete potřebovat pět let. To pořád platí?
Normálně by člověk řekl, že to bude trvat deset let, ale doba je rychlá a člověk si nemůže dovolit tak dlouho čekat. Teď jsem v polovině a řekl bych, že jde všechno podle plánu. Moser mi dal velkou důvěru, do práce mi téměř nikdo nemluví, takže se můžu v klidu soustředit na svou misi. Není to one-man show, já své představy lidem – zejména obchodnímu, výrobnímu, finančnímu řediteli – samozřejmě ukazuji a s pokorou poslouchám, co si o nich myslí.
Mluví vám někdo do estetiky?
Ne, co se týče estetiky a konceptu, mám volnou ruku. A je to tak správně. Takhle to mají a měli by mít všichni kreativní ředitelé velkých značek. To je totiž pro firmu živná půda.
Jaká je vize Moseru podle Jana Plecháče?
Stojí na několika pilířích. Jedním z nich je kontrast mezi dědictvím a moderními, někdy až „edgy“ věcmi. Druhý pilíř je o větší diverzitě emocí.
Chci, aby když si vyskládáte všechno moserovské sklo na stůl, měli jste na něm něco dostatečně jemného, feminního, ale pak i něco robustního, až brutalistního. Celkově stavím na kontrastech: nové, staré, matné, lesklé. To podle mě může celé firmě pomoct posunout se do nového tisíciletí.
Proč se podle vás z Moseru ona jemnost vytratila?
Začalo to už v šedesátých letech, kdy se v nabídce firmy objevovaly hmotnější věci, a od té doby to tak v Moseru zůstalo. Jemné, krásné sklo se přestalo dělat, což se teď snažíme otočit. Aby vynikla tlustostěnná hmota, je dobré ji mít právě v kontrastu s jemností.
Tu teď nově vyrábíte. Jak na změnu reagovali skláři v huti?
Dobře. Někteří se díky tomu vracejí k tomu, co dělali jejich tátové. Pro někoho je to nová výzva, ale zatím jsem neviděl, že by s tím měl někdo problém. Občas narážím u výroby matných věcí – v Moseru se dlouho dělalo všechno ve vysokém lesku. Takže na tomto poli diskuse probíhají.
Mám ale za to, že kdybychom dělali věci pořád stejně, budeme lidi nudit. Nejhorší by bylo, kdyby firma následujících sto sedmdesát let jela ve vyjetých kolejích.
A jak na novou vizi reagují zákazníci?
Myslím, že pro některé naše skalní fanoušky byly nové kolekce šokující, hodně z nich bylo matných. Na druhou stranu jsme udělali i lesklé, abychom si proti sobě lidi nijak nepoštvali. Nové kolekce, které jsme představili minulý rok, pomohly nalákat i nové, mladší zákazníky.
Kdybychom dělali věci pořád stejně, budeme lidi nudit.
Prodeje fungují, lidé na to reagují dobře. A někteří si zvykají, s čímž jsme ale počítali. Když jsem do Moseru přišel, říkal jsem, že přijde změna a že by na to jednotlivé týmy měly být připravené. Věci jsou nové a vy lidi musíte naučit na jinou potravu. Nejde to vše hned a člověk nesmí panikařit, když všichni rázem neomdlévají nadšením…
Kdo jsou ti mladí klienti?
Mladší lidé, kteří umějí vydělávat hodně peněz a ve skle vidí možnost investice. Anebo ti – a to mám nejradši –, kteří se do našich produktů prostě zamilovali. Na mladé funguje, když spojíte koncept s estetiku a haptikou, jako jsme to udělali například v kolekci Duše lesa.
V jednom z nedávných rozhovorů jste zmínil, že byste do svých návrhů rád více zapojil rytinu. Jak s ní chcete pracovat?
Napřed vysvětlím kontext: Moser má tradičně největšího odběratele na Tchaj-wanu, dodáváme tam hluboké rytiny a jsme v tom nejlepší na světě. To funguje stabilně, věci jsou krásné. Já jsem si ale dal za úkol zatraktivnit rytinu i v západní kultuře. A to jsme museli začít tahat úplně za jiné nitky. Rozhodl jsem se proto udělat úplně jemnou, současnou věc.
Výsledkem je limitovaná edice pětadvaceti váz Mikrokosmos vzniklá ve spolupráci s ilustrátorem Michalem Bačákem. Ambicí nebylo vyprodat všechny vázy hned, ale spíš ukázat, jak s rytinou, krásným to řemeslem, umíme pracovat i v moderní estetické rovině.
Je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že má smysl. I když máme kapacity našich rytců dlouho dopředu vybookované, v budoucnu bych chtěl rytinu dostat i na produkty, které nebudou v limitovaných edicích.
Zmínil jste Tchaj-wan. Jak reagovali na vaše novinky tam?
Na představení se ukázalo, že s novými kolekcemi není problém. Jasně, prim vždycky budou hrát právě rytiny, ale byl jsem překvapený, jak pozitivně tam lidé reagovali i na nové věci.
Jak často budete vydávat nové kolekce?
Budou zhruba tři ročně. Chci Moser otevřít novým designérům a bylo by těžké udělat jen jednu.
Jak probíhá výběr designérů a designérek, s nimiž budete spolupracovat? Prozradíte jména?
Člověk musí být svůj, musí umět skloubit svůj rukopis s rukopisem Moseru. Důležitá je i diverzita, nechci brát jen mladé designéry, nebo naopak staré bardy, rád bych udělal mix. Vždy, když máte více ingrediencí, může pak výsledná chuť lépe fungovat. Jména mám, ale zatím je neprozradím. Můžu ale říct, že sleduji, jak je pro designéry těžké pro Moser něco vytvořit.
Proč?
Technologie je tu dvě století stejná a vy jako designér musíte s tímhle v zádech vymyslet něco nového. Když jste průmyslový designér a navrhujete auta nebo televize, máte k ruce nové technologie a ty vám dovolují se posouvat. U skla je všechno pořád stejné, jen se mění vkus.
I proto jsme toho minulý rok představili hodně, abychom budoucím spolupracovníkům otevřeli oči a ukázali, kam všude lze směřovat. Co teď zažívají, je vlastně to, co jsem poslední dva roky dělal já…
Mentální zdraví mám zachované, ale je pravda, že jsem se kvůli tomu trochu zanedbával, neměl čas na sebe. Dříve jsem hodně sportoval, hrál jsem hokej, chodil na jógu a teď nedělám nic. Začíná mě bolet celé tělo. Udělat si na sebe čas je moje předsevzetí do dalších měsíců.
Zmínil jste, že mix spolupracovníků bude různorodý. Včera jste na pódiu děkoval svému profesorovi Jiřímu Pelclovi. Je tohle jeden z možných směrů?
Možná. (smích)
Jaký vliv na vás měl? Co z jeho designérského přístupu jste si osvojil?
Pragmatismus a nohy na zemi. Spousta lidí z Moseru si o mně na začátku myslela, že jsem bohém, ale to není pravda. Jsem vystudovaný architekt a jsem velmi pragmatický člověk. Umím přemýšlet i v číslech. Být designér není jen o vizionářství, ale i o umění fungovat racionálně.