Z Nelahozevsi do Harrods. Truhlárna vyrábí interiéry luxusních hotelů i čluny
V industriálním prostředí bývalých Povltavských tukových závodů nedaleko Prahy, tam, kde se od roku 1932 vyrábělo mýdlo Nela, se nyní rodí dřevěné skvosty mířící do celého světa. Artefakty vznikají pod šikovnýma rukama několika truhlářů.
Práce malé nelahozeveské truhlárny Sylkie je k vidění například v ikonickém londýnském obchodním domě Harrods, v britském hotelovém resortu Champneys, v pražském Hotelu Josef či v Burzovním paláci.
Aktuálně pracuje firma, již společně vedou Thomas Rees a Kateřina Hrubá Pelikánová, na interiéru již několikáté prodejny luxusní cyklistické značky Rapha (LVMH) v Německu.
Proč je práce české truhlárny žádaná i za hranicemi? Především proto, že za ní stojí know-how unikátní technologie práce se dřevem, která se využívá při stavbě luxusních dřevěných člunů. I ty v Sylkii umí. Mahagonový motorový člun z Thomasovy dílny se po Vltavě poprvé proháněl už před sedmi lety.
Veškeré komponenty člunu si firma navrhovala sama. Vedle člunů v jejich dílnách vznikalo třeba také vybavení pro centrály firem Deloitte a Moneta Money Bank či nábytek s pozlacenými rámečky pro princeznu Rolu, manželku někdejšího velvyslance Saúdské Arábie v Praze.
Příběh firmy se ale začal psát už před třiceti lety na londýnském ostrůvku Eel Pie, kde si Thomas Huw Rees založil v místní loděnici truhlářskou dílnu. Restauroval tu lodě a vyráběl vlastní autorský nábytek, s nímž sklízel úspěchy na veletrzích po celé Evropě.
V devadesátých letech vzal batoh na záda a vydal se cestovat po Evropě. Porevoluční Praha jej okouzlila natolik, že se zde rozhodl zakotvit. Potkal tu i tehdejší životní a současnou obchodní partnerku Kateřinu Hrubou Pelikánovou, která jej přesvědčila, aby zbytky své londýnské dílny přestěhoval do Čech.
O chod firmy se nyní starají společně – Thomas po výrobní stránce a Kateřina po té obchodní. Kromě výroby firma poskytuje i koordinaci a projektový management dodávek větších interiérů, jako například pro Deloitte, kde Kateřina na ploše dvanáct tisíc metrů čtverečních koordinovala dodávku atypického nábytku od několika truhlářských firem v hodnotě sedmdesáti milionů korun.
„V kancelářích se v dnešní době klade důraz na komunitní sdílení. Trendem jsou tedy otevřené kuchyně s velkými stoly. Na druhou stranu se ale do open spaců kvůli soukromí dodávají silent boxy, telefonní budky se speciálními akustickými vlastnostmi,“ popisuje Kateřina Hrubá Pelikánová.
Aktuálně vyrábějí několik takových akusticky izolovaných překladatelských boxů do pražských kanceláří jednoho z klientů.
Thomasova firma nejprve zakotvila v holešovickém přístavu a postupem času posouvala své zázemí dál po toku Vltavy. Během povodní v roce 2002 totiž byly její dílny kompletně pod vodou: „S pomocí přátel a litrů WD40 se nám podařilo zresuscitovat do stavu, kdy jsme se mohli přesunout do areálu bývalých papíren v Bubenči,“ vzpomíná Hrubá Pelikánová.
„V Holešovicích a Bubenči jsme spolupracovali zejména s Ian Bryan Architects a vyráběli solitérní recepční pulty a interiéry pro pražské centrály zahraničních firem, jako jsou například Deloitte, Moneta Money Bank, Bloomberg či Credit Lyonnais. Vyráběli jsme tu také například mobilní stánky pro Carrefour,“ vzpomíná.
Následně společnost expandovala až na pětinásobnou výrobní plochu a pracovala na zakázkách většího rozsahu. Pro řetězec Lidl realizovala zakázku v objemu dvaceti milionů korun, pro hotelový rezort Champneys ve Velké Británii zhruba za patnáct milionů korun.
V té době také vznikla i unikátní výrobní linka na zmíněné mahagonové čluny, určené pro plavbu na řekách a jezerech. Trupy se vyráběly z mahagonu khaya, paluba ze sibiřského modřínu a kýl z francouzského dubu.
„Nerezové komponenty se podle vlastních návrhů odlily ve slévárnách na Moravě a leštily do vysokého lesku. Čalounění taktéž vznikalo na zakázku v českých dílnách,“ dodává Kateřina Hrubá Pelikánová. V plánu bylo vyrábět až osm takových člunů měsíčně, proto firma do CNC technologií a vývoje tehdy investovala téměř dva miliony eur.
„Kapitál tehdy přinesl majoritní vlastník firmy Roger Swolf, který měl s firmou velké plány. Čluny v hodně sto dvaceti tisíc eur chtěl prodávat po celém světě. Kvůli jeho náhlému úmrtí jsme ale skončili v insolvenci,“ vzpomíná dnes již bez nostalgie Kateřina Hrubá Pelikánová.
Thomasovi Reesovi se ale podařilo odkoupit vybavení a technologie a po nějaké době si otevřel dílnu znovu, v Nelahozevsi.
V Sylkii používají jak klasické truhlářské a loďařské postupy, tak i nejmodernější technologie. Pracují s běžnými i ušlechtilými dřevinami a s trendy plošnými materiály s certifikací FSC a PEFC, jež zaručuje, že dřevo se produkuje za dodržování nejvyšších standardů.
Ze zámoří dovážejí například překližku z borovice douglasky, která se v Evropě běžně neprodává. „Jedinečná je jak svými estetickými vlastnostmi – výrazným až divokým vzhledem kresby pohledové loupané dýhy a absencí vysprávek, a také tím, že neobsahuje močovino-formaldehydové lepidlo, kterým jsou běžně lepené překližky prodávané na českém trhu,“ vysvětluje Thomas Rees.
Vedle douglasky Thomas často pracuje také s oblíbeným mahagonem khaya s certifikací ekologické těžby, který se používá nejen při výrobě lodí díky kombinaci nízké hmotnosti při zachování pevnosti, ale i solitérního nábytku.
Největším kusem byl v poslední době sedmimetrový stůl, u nějž se nyní setkávají obchodní partneři i kolegové na terase nové kancelářské budovy Flow na Václavském náměstí v Praze. Dopravit jej tam museli z ulice jeřábem.
„Na tento stůl jsme použili kmeny stromů dovezené z Německa od prověřeného dodavatele. Aby na venkovní terase stůl odolal povětrnostním podmínkám, potáhli jsme jej čirým sklolaminátem, který se používá i při výrobě člunů, zaručuje snadnější údržbu a prodlužuje trvanlivost výrobku,“ popisuje umělecký truhlář.
Unikátním solitérním kouskem z dílny Sylkie je také mahagonová volně stojící vana z masivu, opatřená násobným epoxidovým lakem, kterou zde sami navrhli. Vyrobili ji na speciální velkorozměrové CNC fréze, která umožňuje vznik objektů až do výšky dva a půl metru.
Jde o technologii běžně využívanou například v automobilovém nebo leteckém průmyslu a umožňuje na jedno nastavení obrábět materiál i do velmi složitých tvarů.
Právě technologie, díky níž je možné z nepoddajného kusu dřeva vykouzlit oblé tvary, je základem know-how firmy. Tradiční loďařskou techniku použili už v roce 2006 při výrobě recepčního pultu ve tvaru americké koblihy s dírou uprostřed do pražského Burzovního paláce, tehdy ještě bez použití CNC strojů.
Ohýbané masivní cedrové latě zapouzdřené v čirém sklolaminátu i dnes vypadají jako nové. Thomase k této zakázce přizval v roce 2006 skotský architekt Stuart Howitt, který v té době v Praze provozoval ateliér SHArchitects. S tímtéž architektem poté realizovali také zakázku pro kanceláře agentury DDB a řadu soukromých interiérů na míru.
Když Stuart Howitt přešel do londýnského studia IDL Group, přizval Thomase Reese k realizaci interiérů v luxusním hotelovém rezortu Champneys. Tam Thomasova firma zajišťovala kompletní vybavení luxusních pokojů.
Byly to třeba masivní konstrukce a čalouněná čela postelí, čalouněné obklady stěn, lakované obklady, lakované šatní skříně a stolky, nerezové stolky z ohýbaných profilů nebo koupelnové stolky s mramorovou deskou.
„Vzorky materiálů vybíráme pro konkrétní zakázky ve spolupráci s architekty. Díky dodavatelům z Velké Británie a Německa máme obrovský výběr dýh. Konkrétně v Champneys jsme použili dýhu z pacifického ořechu, která se vsazovala do konstrukcí stolků z silného čirého plexiskla,“ přibližuje Kateřina Hrubá Pelikánová.
Vedle toho do resortu dodali také čalouněná křesla a čalouněné chaise-longue vyráběné na zakázku. „Zajistit kompletní zakázku včetně čalounění, kovových a skleněných prvků, kamenických prací a dalších doplňkových služeb je pro nás samozřejmostí, většinu řemesel zajišťujeme sami či s našimi dodavateli,“ dodává obchodní ředitelka Sylkie.
Tohoto kréda se drželi i při zakázce pro Hotel Josef, kam vyráběli prototyp čalouněného čela postele, do jejichž bočního chromovaného panelu je zakomponovaná bezkontaktní nabíječka, USB port, zásuvka a nerezové otočné svítidlo.
„Ohýbané nerezové trubky svítidel dle úhlů požadovaných architektem pro nás vyráběla firma z Ostravy, těla lampiček se leštila v Kamenickém Šenově. Celkem jsme pro Josef vyrobili dvě stě padesát atypických svítidel,“ říká Kateřina Hrubá Pelikánová. Po hotelových pokojích následovala v Josefu ještě zakázka ve snídaňové restauraci, jejíž stěny Sylkie obkládala panely s jilmovou dýhou.
Spolupráce s architektem Stuartem Howittem přinesla Sylkii po Champneys také propojení se značkou Rapha, pro niž česká truhlárna v posledních čtyřech letech vytvořila na míru již několik interiérů.
V roce 2020, tedy těsně před brexitem, se totiž britská firma, již nedávno převzal luxusní konglomerát LVMH, rozhodla přijít s novým konceptem prodejen, který pro ni navrhl londýnský designér Edwin Foote.
Výsledkem byla vlajková prodejna Rapha Clubhouse v londýnské čtvrti Soho, kvůli covidu ale první spolupráce probíhala spíše na dálku.
„Douglaskovou překližku jsme mořili do různých odstínů a spolu se vzorky jednotlivých komponentů jsme pak posílali do Anglie na odsouhlasení designérům. Kvůli lockdownu jsme za nimi nemohli letět osobně, a tak jsme se domlouvali online na video hovorech,“ popisuje Kateřina Hrubá Pelikánová.
Po této spolupráci přišla další zakázka pro prodejnu Rapha, tentokrát v londýnském obchodním domě Harrods. Když značka předloni v Mnichově měnila svůj pop-up obchod na typický koncept club-housu, rovnou při zařizování nové prodejny počítala i s českou truhlárnou.
Sylkie teď do nového designu upravilo i berlínskou pobočku. A jaké plány má nelahozeveská firma do budoucna? Cílem je nejen expandovat a zvládnout zájem o všechny zakázky, ale představit také svůj vlastní produkt.