Za kolik to píšete? Přijímací drama je zpět a drtí děti i rodiče
Do přijímaček na střední školy zbývá devět dní. Co zažívá matka patnáctiletého deváťáka?
Jak přežít čas zbývající do přijímacích zkoušek? Redaktorka Silvie Friedmannová se v komentáři zamýšlí nad situací rodičů i jejich dětí.
O Velikonocích mi téměř patnáctiletý syn, žák deváté třídy připravující se na přijímací zkoušku na střední školu, zcela vážně oznámil, že by bylo vůbec nejlepší, aby příští dny přestal chodit do školy. „Zůstanu doma a budu se učit jenom na přijímačky, má to pro mě větší smysl než chodit do školy.“
Není sám. Do letošních přijímacích zkoušek na střední školy zbývá něco málo přes týden. Nervozita stoupá i přes veškeré sliby, že letos nedojde na takový chaos jako loni.
Psychický stav rodičů, kteří si stále představují, že dítě s vyznamenáním by nemuselo skončit na učebních oborech bez maturity, nejlépe vystihuje věta, která nahradila ranní pozdrav: „Za kolik to píšete?“ Odpovědí je pak číslovka kdekoli od nuly do padesáti, která odpovídá právě nasbíranému skóre z posledního cvičného testu.
Jasně, přijímačky jsou a vždycky byly soutěží mezi dětmi. Školy nejsou nafukovací. A ano, někde se ředitelé a ředitelky snaží a otevírají více tříd, než dosud v ročníku měli, často na samé hranici možností. Pojem stres však v rodinách dosahuje nových hladin. I průměrně informovaný rodič ví, že to ani letos nebude legrace. Spíš naopak.
Dostat se na vysněnou školu bude pro letošní deváťáky pravděpodobně obtížnější než kdykoli dřív. Do devátých tříd nastoupily nejsilnější populační ročníky za posledních dvacet let: v roce 2008 se podle Českého statistického úřadu narodilo víc než 119 tisíc dětí a o rok později přes 118 tisíc (o pět let později to bylo pro srovnání jen 106 tisíc dětí).
K tomu se navíc budou na střední školy znovu hlásit děti, které loni kvůli přetlaku skončily tam, kde studovat nechtějí. Odhady, hlavně ty pražské, jsou ještě neúprosnější. Až pětina dětí se v prvním kole nedostane na žádnou ze tří vybraných středních škol.
Od listopadu tak tisíce dětí víkend co víkend tráví na placených přípravných testech. Placené jsou i přístupy k výukovým videím ze sociálních sítí nebo možnost účastnit se živého vysílání, stejně tak hodiny či doučování se soukromým učitelem.
Děti navzájem sdílejí kontakty na nejlepší doučující ze sociálních sítí. I rodiče, kteří doteď nesledovali platformy jako Twitch nebo Herohero, znají jména soukromých učitelů a učitelek, z nichž někteří hodlají zlomit své rekordy a obětovat se pro vzdělání a vysílat i čtyřiadvacet hodin denně jen s malými přestávkami.
Je to fér? Z pohledu testu ano, všichni jsou na tom stejně. Je to spravedlivé? Těžko říct, když v jiných regionech stačí na stejný typ školy nižší počet bodů a vzhledem k porodnosti to za pár let bude zase úplně jinak. Tenhle ročník dětí má z tohoto pohledu smůlu.
Že přijde problém, se přitom ví přesně patnáct let – a člověk by si říkal, že si toho možná někdo všimne. Už o porodnice byla před lety rvačka a místo v nich si ženy měly registrovat nejpozději ve dvanáctém týdnu těhotenství, což je pro představu doba, kdy to obvykle velmi opatrně sdělují rodičům a nejbližší kamarádce.
Přesně na tyto děti o pár let později nezbývala místa ve státních školkách a nastupovaly o rok později, než je běžné, tedy ve čtyřech letech.
A tak čekám, co bude v červnu. Začnou se vypisovat pořadníky na přípravku na vysokou?