Proč dřít, když na byt stejně nedosáhnu? Priority mladých lidí se mění
Generace Z chce být šťastná a víc se bojí o osud světa, zažívajícího klimatickou krizi i rozevírání ekonomických nůžek. Co dalšího o mladých lidech prozradil sociologický průzkum?
Na prvních místech vztahy, štěstí, rodina. Takové životní cíle a sny mají podle průzkumu společnosti Ipsos dnešní mladí lidé. Socioložka Eva Veisová představila jeho výsledky na konferenci Mladé Česko, kterou pořádal časopis Forbes v holešovické La Fabrice.
Veisová připomenula, že od roku 1920 naše společnost stárne. Zatímco v roce 1974, kdy přicházely na svět takzvané Husákovy děti, se narodilo dvě stě tisíc miminek ročně, dnes jich je sto tisíc. Nejnižší porodnost byla přitom zkraje devadesátých let, kdy začali lidé podnikat a cestovat.
Průzkum se nicméně zabýval především generací Z, která se narodila do doby internetu a má už i jiné pracovní návyky než zástupci její předchůdkyně. A také jiné životní touhy: například už kvůli vyšponovaným cenám nemovitostí nepomýšlí na vlastní bydlení.
Vydělat na byt v Praze, patřící mezi nejdražší, by ostatně při průměrné mzdě trvalo až pětadvacet let. „Podle některých zástupců generace Z její příslušníci nevidí důvod dřít, protože si na byt stejně nikdy nevydělají. To si raději budou víc užívat života,“ podotýká socioložka.
Mezi životní cíle se nově dostává také altruismus – mladou generaci inspirují a ovlivňují především štědří bohatí miliardáři a miliardářky, jako je například Bill Gates nebo MacKenzie Scott.
Odvážné sny má osmatřicet procent oslovených, především mladí muži do dvaceti let z Moravskoslezského a Zlínského kraje. „Osmapadesát procent dotázaných pak odpovědělo, že se inspirují spíše osobnostmi ze sociálních sítí než běžnými vzory třeba mezi rodiči,“ doplňuje socioložka.
Obecně ale generace Z více přemýšlí o životě a za důležité považuje, aby byli lidé šťastní. Podle Zdeňka Frolíka, spolumajitele výrobce nemocničních lůžek Linet, se mladí víc obávají okolního dění a víc se bojí o budoucí existenci.
„Vidím to u své sedmadvacetileté dcery. Má strachy, které my tolik neprožívali. Bojí se, a nejen ona, ale i její vrstevníci, že mohou přijít o štěstí. A váhají, zda do tohoto světa přivést děti. Myslím, že je to téma, které by se mělo ve společnosti řešit. Spousta jich kvůli tomu potřebuje psychologickou pomoc,“ připomíná podnikatel, který mluvil hlavně o vyvážení práce a osobního života.
„Když děláte něco, co vás baví, tak to pro vás není až tak náročné. Žijete tím neustále, neunaví vás to tolik, do rána se nabijete,“ vzpomíná na své začátky, kdy práci obětoval téměř vše. „Ale byla tehdy jiná doba, po revoluci chtěli všichni něco dokázat a byli ochotni pro to přinášet oběti. A to nejen já, ale i zaměstnanci, kteří se snažili svého podnikatele podpořit.“
Zároveň ale přiznává, že měl velkou výhodu, protože manželka ho zpět do rodiny zase vracela – a proto se jí teď osmašedesátý nejbohatší Čech snaží vynahradit péči, kterou mu po celou dobu dávala. „Starám se o ni, protože ona se předtím starala o mě,“ uzavřel Frolík.
