Lidé jsou malí, příroda ohromná. Začala výstava romatika, který fascinuje davy
Najednou je člověk doma. Kdesi v krajině, kterou má zažranou pod kůží. Sice stojí uprostřed galerie v pulzujícím Berlíně, ale stačí se podívat na obrazy rozvěšené na zdech a i cítí, že tohle dobře zná. Takhle to vypadá u nás.
Kde přesně? To se říct nedá. Stačí však pohled na názvy obrazů a neodbytný dojem je potvrzen. Česká krajina, Milešovka, Krkonoše, nebo údolí Labe.
Ty i další obrazy, celkem včetně grafik a skic přes 120 děl, nejslavnějšího německého krajináře Caspara Davida Friedricha jsou součástí velkolepé výstavy ve Staré národní galerii v Berlíně.
Její název zní Nekonečné krajiny a koná se k příležitosti 250. výročí narození tohoto předního zástupce romantismu. A už při jejím samotném začátku tento víkend bylo jasné, že přitáhne davy. První dva dny od jejího otevření lidé čekali i hodinovou frontu před galerií, v dešti a větru, jen aby ji na vlastní oči viděli.
Mimochodem, podobná výstava děl tohoto malíře, která proběhla na začátku roku v Hamburku, se stala takřka vyprodaným trhákem. Během tří měsíců ji navštívilo rekordních 330 tisíc lidí a z Caspara Davida Friedricha byl rázem hit, který teď hýbe Berlínem.
Vzbuzuje to samozřejmě otázku proč? Proč najednou Friedrich, který byl během historie několikrát zapomenut a pak znovu objeven, vzbuzuje takovou fascinaci?
Jak dnes, v roztěkané době, kdy dokážou pozornost získat spíše silné lidské příběhy, Caspar David Friedrich přitahuje statisíce lidí svými krajinami, kde lidé, kteří jsou většinou zobrazeni jen zezadu, hrají podřadnou roli?
„Jeho obrazy nedávají žádné odpovědi, ale jsou tak chytré, že vždy kladou jen otázky. Jeho obrazy jako by vypovídaly o zážitcích, touhách a snech, které jejich tvůrce ještě nemohl ani mít, a tak působí jako ozvěna našich současných pocitů,“ píše magazín Die Zeit s tím, že právě tahle nadčasovost byla i důvodem, proč ho jeho současníci přijímali jen s rozpaky.
Ostatně to je příklad i jednoho z jeho nejslavnějších obrazů Kříže v horách neboli Děčínského oltáře. Obrazu horské krajiny, kde se na vrcholku skály tyčí kříž a nad ním ze zamračeného nebe prostupují sluneční paprsky.
Ve své době, zkraje 19. století, kdy se dostal obraz na veřejnost, vzbudil poprask. Jak si mohl Friedrich dovolit namalovat pootočený kříž, na kterém je navíc jen stěží vidět ukřižovaný Ježíš Kristus? Pro Fridricha ale platilo, že právě krajina, příroda je otiskem boha.
Rád a často se vydával na cesty, kde si kreslil skici a studie stromů, rostlin, skal a krajin. Jezdil do Čech, ale zachycoval i pro něj důvěrně známé krajiny, ať už na pobřeží Baltu, kde se narodil a vyrůstal, nebo v okolí Drážďaň, kde dlouho žil.
Nikdy se ale nesnažil přesně zachytit realitu tak, jak skutečně vypadala. Spíš šlo o motivy, které se prolínaly mezi sebou. Fakt, že se nesnažil o přesné podobenství krajiny, dokládá i další z jeho slavných obrazů – Watzmann. Alpský masiv totiž nikdy na vlastní oči neviděl, jen se inspiroval kresbou svého přítele.
Na aktuální výstavě v Berlíně je vidět i jedno z Friedrichových nejslavnějších děl, Mnich u moře, se kterým se prosadil už i ve své době. Obraz totiž v roce 1810 koupil pruský král Fridrich Vilém III. a tehdy šestatřicetiletý Friedrich se i díky tomu stal členem berlínské akademie. Několik jeho obrazů zakoupil i ruský car Mikuláš I.
Friedrichovy obrazy horských krajin, vrstev mraků, temných moří i ranních mlh nadchly ale i o víc než sto let později také Walta Disneyho. Když prý viděl jeho obrazy, řekl, že právě v takové krajině má žít Bambi, srneček ze stejnojmenné pohádky.
Výstava v berlínské Staré národní galerii potrvá do začátku srpna. Kvůli velkému zájmu zde dokonce prodloužili otevírací dobu a nepodcenili ani merchandising. S Friedrichovými motivy se tu dají pořídit třeba i ponožky.
Potom se Caspar David Friedrich přesune blíž k Česku, chystá se totiž velká výstava v Drážďanech. Příští rok pak budou jeho obrazy cestovat za oceán. Oslavu krajináře, který má svou oslavou přírody i v době digitální společnosti co říct, uvede i Metropolitní muzeum umění v New Yorku.