REPORTÁŽ Zpochybněním existence a nebezpečnosti no-go zón překvapila pro mnohé beseda o migraci a emigraci, která se uskutečnila v metodistické farnosti Maranatha v Plzni. Taková ghetta prý byla na Žižkově a jsou stále v Ústí. V Rotterdamu je zase náckovská ulice. Hovořilo se též o fašizaci naší společnosti, o tom, že neumíme přijímat cizince a splývat s nimi. Norsko bylo ukázáno v nejrůžovější barvě jako vzor ctnosti, demokracie a blahobytu. Vrcholem liberálního přístupu je vztah k masovému vrahovi Breivikovi, kdy se seveřané chlubí pro něj speciálně postaveným zařízením. A také věčné půtky se Švédskem, kdo je vlastně lepší, zda tito socialisté nebo kapitalisté v Norsku. V západoevropských ghettech drží při sobě a nemůžeme se divit vystresovaným mladým mužům z černého kontinentu nebo Blízkého Východu, kteří jsou ze své cesty zadluženi a obávají se vrácení do země původu.
